"Dokonalý" plán

Chapter 4

Izaya se smál. Dlouho se smál. Možná až moc dlouho. Ignoroval, že ho z toho začalo bolet břicho. Stejně se dál hlasitě smál.

Namie už začala přemýšlet nad tím, že ho něčím praští po zádech. Třeba židlí, to by mohlo pomoct. V krajním případě bude muset pomoct rána nožem z milosti.

„Je to lepší, než jsem si myslel." zajíkal se Izaya. Ještě stále se svíjel, zatímco kráčel k pracovnímu stolu, odkud na něj svítili dva monitory.

Tolik zábavy si s nimi již užil. Kolikrát si už přes ně pohrál například s Mikadem. Někteří lidé jsou opravdu naivní. Hry s nimi Izayu nikdy neomrzí.

Izaya uvažoval, že si pořídí další počítač pro svojí další postavu na Dollars chat. Ostatně užvaněná Kanra už je celkem profláklá a Chrome začíná být také podezíraný. Sice má úplně jinou povahu než Kanra, ale přesto ho dva lidé nepřímo obvinili, že je ve skutečnosti Izaya.

„Namie! Namie, věděla jsi to?!" Informátorovi dalo práci, než alespoň trochu zklidnil hlas.

„Pochybuji, že o tom někdo věděl." řekla Namie. Nebyla tak podrážděná, jak zněla. Ve skutečnosti byla šokována.

Když slyšela, že Shizuo poslal Voronu do komatu, přišlo ji to ze začátku líto, ale nijak se k tomu nevracela. Teď se ji však na mysl stále vracelo to dítě. Nebyl to pocit provinění co cítila, ale sžíralo jí to.

„To monstrum mělo být táta!! Ha! Škoda, že jsem o tom nevěděl. Dalo by se toho pěkně využít." prohodil Izaya s úsměvem.

Namie nad tím zakroutila hlavou. Bylo to smutné, nebylo to k smíchu.

„Copak, Namie? Přijde ti to líto?" ozval se Izaya ze svého křesla. Se spokojeným úsměvem si přitom prohlížel svou sekretářku. „A to se to ani netýká Seijiho."

Namie si odfrkla. Vstala od stolu a zamířila do kuchyně. Musela si odpočinout od Izayova obličeje. Hrozilo by jinak, že by na něj vážně něco hodila.

*-*

Kadota se rozhlédl po tiché nemocniční chodbě. Pohledem zavadil o díru ve zdi, kterou po sobě zanechal Shizuo.

Od vzniku díry již uběhly dva dny, ale nemocnice to ještě nedala opravit, ani nijak zvlášť zabezpečit. a proč taky, že? Nebylo to nic co by ohrožovalo lidské životy.

S opatrným zaklepáním vstoupil Kadota do nemocničního pokoje, kde ležela Vorona.

Blondýnka byla bledší než obvykle, přestože doktoři oznámili, že je na tom po zdravotní stránce mnohem lépe. Podařilo se jim včasnou rychlou operací odebrat drobný plod a zastavit krvácení, aniž by na Voroně nechali viditelné známky operace.

Na rozdíl od Vorony, u drobného tělíčka nebyla šance, že by ho zachránili. S čímž doktoři počítali už od Voronina příjezdu, ale nikdy to neřekli před Shizuou či jeho přáteli.

U lůžka seděl Shizuo. Ve svých dlaních držel Voroninu ruku.Mluvil na ni, ale jakmile vstoupil Kadota, zmlkl.

„Shizuo." kývl Dotachin na pozdrav, zatímco se usadil naproti Shizuovi, z druhé strany Voronina lůžka.

„Kadota-san." zamumlal Shizuo.

Kadota si uvědomil, že jak ze vzhledu, tak i z jeho hlasu cosi vymizelo. Ten podtón co se ho vždy držel byl pryč. Co přesně to bylo Dotachin netušil, ale byl si jistý, že Erika by řekla něco ve smyslu, že ho opustil život. Přesněji, nadšení do života.