Spideypool

Zbývala hodina do půlnoci.
Peter Parker ležel ve svém pokoji v domě jeho tety Mai, ale nespal. Tedy, už nespal. Vzbudil ho děsivý pocit, jakoby ho někdo pozoroval. Nebylo to nic neobvyklého, poslední týdny se často takto budil.
Unaveně si povzdechl a posadil se na posteli. Věděl, že už neusne. Po tmě vstal z postele.
,,Zatraceně."
S bručením odešel i s prázdnou sklenicí do kuchyně, aby si dolil vodu. Než usnul, byla sklenička plná. Tím si byl jistý. Možná, že se už jednou vzbudil a nepamatuje si to. Ale to je nepravděpodobné.
Když se vrátil zpět, do pokoje pootevřeným oknem profukoval studený vánek. Okamžitě mu naskočila husí kůže a vlasy na zátylku se mu zježily. Vloupal se sem snad někdo? Jako Spiderman by ho dokázal zneškodnit, jenže nemohl riskovat prozrazení. Mohli by ublížit tětě Mai. Co dělat, co dělat? Rozhodl se hrát zranitelného a pak, ve správnou chvíli, udeřit.
,,H-haló? Je tu n-někdo?"
Napínal své pavoučí smysly co jen to šlo, ale přesto nic neviděl.
,,Haló?"
Napravo z nejtemnějšího kouta se ozvalo tiché zasyčení, jako když nůž vyjíždí z pouzdra. Peter nepřemýšlel. Uskočil a ještě v letu si zbraň přitáhl pavučinou do ruky. Byla to středně velká lovecká kudla-
Tok jeho myšlenek byl rázně utnut, když mu někdo podkopnul nohy a on s hlasitým žuchnutím spadl na zem. V duchu zaklel.
Vymršitl ruku proti tmavé postavě, ze které šel velmi slabý železitý pach krve. Jiná ruka chytla jeho zápěstí a pevně ho přišpendlila k zemi. Útočník se na něj obkročmo posadil, načež přitlačil k zemi i druhou Peterovu ruku.
,,Petere? Zlatíčko co se tam děje? Petere?"
,,Shhh." zasyčel mu do ucha podivně známý hlas. Nepatrně se zachvěl a zachvátil ho děsivý pocit dejá-vu. Zná ho snad? Snad to není někdo, koho už jednou zatkl. To by znamenalo velký problém.
Ani jeden z nich se nehýbal. Peterovi mírně zrůžověly tváře, když si uvědomil, že na něm v takto, ehm, intimní pozici, sedí plně vyvinutý muž. Jeho tajemný společník trhnul hlavou směrem ke dveřím.
,,To nic teti," zavolal určeným směrem, ,,Jen jsem spadl z postele. Nic mi není, klidně jdi zase spát."
,,Uh, to se mi ulevilo. Někdy mi přijdeš jako malý, Petere. Dobrou noc."
,,Dobrou."
Ještě chvíli zůstávali dva muži v nehnuté pozici na studené podlaze, dokud si nebyl neznámý jistý, že ta podivná teta už zase tvrdě spí. Pak se pod maskou vítězoslavně ušklíbnul.
,,Nazdárek, pavoučku."
Zprava mu na tváři přistála chlapecká pěst s nečekaně velkou sílou i na muže. Přitiskl paže mladšího podél jeho těla, takže měl volné ruce a Peter pod ním mohl momentálně jen bezmocně ležet. Poznámka na okraj sešitu: Nikdy nespouštěj pavouka z očí.
,,Teda! To byla správná rána. Že tys trénoval bezemě?!" pobavený sarkasmus mu z hlasu přímo odkapával. Ale někde uvnitř, hluboko uvnitř...
,,D-deadpoole?!"
Možná ne až tak hluboko...
,,No to ti to trvalo."
Byl rád, že ho vidí. Slezl z něj a rozvalil se v jeho posteli. Zkusmo zapéroval- a hele, ono to šlo. Začal si vesele poskakovat, když ho náhle přilepila pavučina ke zdi. Nešla roztrhnout, protože Spidermanovy pavučiny vydržely hodně. Třeba zadržet jedoucí rychlovlak... Byly odolnější než jejich původce.
,,Jak jsi mě našel?!"
,,Tohle ti posledně vypadlo z elasťáků, chtěl jsem ti to vrátit." ušklíbnul se a natáhl ruku s průkazem fotografa k dost frustrovanému majiteli. Možná to dělalo světlo měsíce, ale vypadal pobledle.
,,...Nejsou to elasťáky. Je to směs bavlny, poly-"
,,Fajn, fajn, je mi to jasný. Ne elasťáky. Budeš tak laskavej a seškrábneš to ze mě nebo si mě hodláš zamotat do kokonu a dát si půlnoční sváču?"
,,Ten kokon nezněl nejhůř." zašklebil se, ale pavučinu z něj strhnul. Ta sváča mu vyzněla dost dvojsmyslně...
,,Jdeš, hmyzáku?"
,,Pavouk není hmyz. Kam?"
,,Ale jo, je to hmyz. A žeby ven? Nemyslím, že bys chtěl vzbudit tetičku."
,,Nech ji napokoji, Deadpoole. Jí se nic z toho netýká."
,,Takže to neví."
Menší Peter ho prudce přirazil ke stěně: ,,A taky to tak zůstane. Dotkeš se jí a rozsekám tě na tak malý kousky, že se nedáš dohromady."
,,Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale vychladni." na to ho odstrčil a šťouchnul ho směrem ke skříni. Spidermanova reakce ho zaskočila, mírně řečeno. A taky... Jak to že jen tak přešel jeho perverzní narážku?!
,,Špatně." zasmál se Peter a vyskočil na strop, kde se jako správný profesionál i udržel. Dolezl do rohu nad jeho postelí a tiše odsunul stranou uvolněné prkno v rohu, odkud vytáhl svůj oblek. Neslyšně seskočil zpět na podlahu a bez většího ostychu se začal převlékat. Deadpool pod maskou propaloval pohledem jeho záda. Tu krásnou hladkou kůži, svaly pohybující se pod ní a hlavně... Oh, hell. Hlavně klid. Nedívej se tam. Nee.
,,Budeš tu stát do svítání?"
Zmateně zatřepal hlavou a lehce zamračený se připojil k Peterovi. Úplně mu uniklo, že už se nasoukal do obleku. Teď na to ale nechtěl myslet. Chtěl jen dvě věci- společnost a trénink.
***
,,Fájn, mám dost." ušklíbl se a menší přestal drtit jeho zápěstí. Samozřejmě, že ho nakonec nechal vyhrát.
,,Děje se něco?"
,,Proč se pokaždé musí něco dít? Seš do toho "hrdinství" nějakej žhavej."
Ne do toho, pomyslel si Peter, ale jen pokrčil rameny a posadil se na okraj střechy. Tohle opuštěné sídliště byla jeho tělocvična. Miloval výhled z téhle střechy.
,,Parkere?"
,,Jsem Spiderman, Deadpoole. Co je?"
,,Je to sfalšovaný nebo ti je fakt 19?"
,,Neměli bysme o tom mluvit. Navíc je to totálně nefér." zabručel Peter a přestal houpat nohama.
,,Co jako?"
,,Jednak znáš moje jméno, můj věk, viděl jsi můj obličej... Jo. Jo, je to nefér."
,,...Wade."
,,C-cože?"
,,Wade Wilson."
,,...Pěkný. Lepší než Deadpool." usmál se, ale mile. Stáhl si z hlavy masku a rozvalil se na okraji střechy na záda. No co, stejně už je to fuk. Vždyť se před ním i převlékal do obleku, a to pod ním má jen boxerky. Ruce si zkřířil pod hlavou.
,,Nebojíš se, že tě někdo uvidí?" pozvedl obočí nervózní Wade. Když neviděl ty jeho čokoládové oči, byl mnohem klidnější.
,,Vždyť jsme tu jen my dva," koketně pozvedl obočí, ,,V týhle postapokalyptický čtvrti nebydlí ani krysy." Věděl to. Prakticky tu žil, jak často sem chodil. Někdy se i ulil ze školy.
Wade s pokrčením ramen odvrátil hlavu. Bylo mu dobře, jen ten zkoumavý Peterův pohled ho uváděl do rozpaků. Snad poprvé za život nevěděl, co by měl čekat.
,,Wade?"
,,Co je?"
,,Kolik ti vlastně je?"
Zašklebil se, jakoby snědl citron: ,,Cítím se mladý na duchu i na těle, i když to nevypadá."
Peter se přetočil na břicho a podepřel si hlavu. Oči upřel na svého společníka. Pozoroval Deadpoola už mnohokrát, při každé příležitosti poslouchal jeho hlas, pozoroval jeho tělo. Jenže... Chtěl vidět jeho úsměv, chtěl vidět, co se skrývá pod tou červenou maskou.
,,Jak vypadáš?"
Staršímu přeběhl po zádech mráz, ale nuceně se zasmál a zakroutil hlavou: ,,Jako avokádo co mělo sex s ještě starším avokádem."
,,Jaký máš oči?"
He? On ho snad neslyšel? Vždyť mu právě vybalil do obličeje, že je odporný. Třeba oči vůbec nemá, co on může vědět.
,,...Wade?"
,,...Hnědý, myslím... Proč máš furt tolik otázek?"
,,Jak jako myslím?" Spiderman se posadil čelem k Deadpoolovi do tureckého sedu. Nechtěl být nepříjemný nebo tak něco, ale Wadeova nejistá reakce ho zaskočila. Byl zvědavý.
,,Nemám rád zrcadla, stačí?!" procedil mezi zuby tázaný. Peter se sice zarazil, ale rozhodně se nehodlal stáhnout. Chtěl to vědět. I přes okolní šero viděl, jak jeho společník střídavě zatíná čelist. Viděl každý detail. Od čeho byl taky z části pavouk, že?
Nejistě položil Deadpoolovi ruku na rameno: ,,Hele, o nic nejde. Jen jsem se zeptal, Wade."
,,Já vím. Jen... Že jsem fakt odpornej."
,,Nejsi objektivní."
,,A ty bys byl?" téměř výsměšně se zašklebil. Nechtěl být na toho klučinu zlý, to vůbec ne, ale měl strach. Nechtěl, aby i on viděl jeho tvář a pohlížel na něj se zhnusením a odporem. Stačilo mu to od těch zatracených zrcadel... Jenže jemu nedokázal dlouho odolávat.
,,Wade..." zaznělo tiše z chlapcových úst. Ruku přemístil na jeho tvář, kde samovolně přejížděl konečky prstů po jeho lícní kosti, linii obočí, nosu, rtů a zase zpět.
Deadpoola to odzbrojilo. Doteky na jeho obličeji pálili a mrazili zároveň, v krku měl sucho jako nikdy. Nedokázal odporovat... Ve skrytu duše ani nechtěl.
Nechal Spidermana, aby prsty vklouzl pod okraj jeho masky na straně krku. Prohlížel si jeho tvář, jako už pravidelně několik týdnů před tím ve spánku. Hnědé vlasy připomínající vrabčí hnízdo teď lehce povlávaly ve větru a čokoládové oči ho němě žádaly o svolení. Nechal ho.
Látka pomalu začala klouzat po jeho kůži.
,,Wade, jestli..." Peter byl v půli věty přerušen mírným záporným pokývnutím. Nejistě se pousmál.
Jejich srdce bušila tak zběsile, až se báli, že to ten druhý uslyší. Peter si zkousnul ret a stáhnul masku úplně.
,,Ne-nedívej se!" zasípal zběsile Wade a přitiskl si dlaně přes obličej. Zmatkoval. Ne, nechtěl už vidět to opovržení...
,,Wade, to je vpořádku. Jen klid. Klid."
Peter viděl tu zjizvenou kůži na hlavě, ty hluboké zhojené rány. Někde uvnitř něj začal klíčit obrovský vztek. Jaký hajzl mu jen mohl tak ublížit?! Spiderman si to s ním vyřídí!
Deadpoolovy ruce na jeho tváři překryl vlastními. Pomalu je odtahoval.
Wade pevně semkl víčka.
,,Oh..."
Deadpool pevně zatnul čelist a natáhnul ruku ke své masce. Zastavila ho ale jiná ruka.
,,Ne, Wade. Neschovávej se."
,,A proč?! Všem je ze mě zle, i mě samotnýmu!"
,,Wade-"
,,Nepotřebuju vidět další špatně maskovaný znechucený pohledy, to fakt ne Parkere!"
,,Nech mě-"
,,Už jsem z toho unavenej, jasný?! Ne, nebudu křičet. Vanessa utekla, když tohle viděla! Utekla! Každej se na mě dívá se jako na největší odp-"
,,Tak budeš držet hubu?!" zařval už vzteky bez sebe Peter a strčil do svého naštvaného, zraněného a zmatkujícího společníka tak, že se oba skutáleli z okraje ploché střechy skoro až do jejího středu. Deadpool ležel na zemi na zádech a Spiderman na něm.
Vyjeveně na sebe zírali, tedy, Wade vyjeveně zíral, zatímco Peterovi sršely z očí blesky.
,,Drž už hubu." procedil mezi zuby a dravě se vpil do jeho rtů. Už nedokázal čekat.
Wade stihl sotva zalapat po dechu.
V hlavě jim vybuchovaly barevné ohňostroje, po těle jim naskakovala husí kůže a necítili nic, jen přítomnost toho druhého. Jakoby oba něco dlouho potlačovali a teď to vše vyplulo na povrch. Cítili každý jeden nádech, každé škubnutí svalů.
Staršímu ze rtů unikl vzdech.
Peter se potěšeně usmál a zkousnul Deadpoolův ret. V odezvu se mu dostalo dalšího vzdechu a Wade se nejistě začal zapojovat do polibku.
Aniž by jejich rty rozdělil si mladší klekl nad něj na čtyři. Wade obmotal nohy kolem jeho pasu a za zátylek si ho přitáhl blíž.
Peter si začínal připadat jako v jednom ze svých mokrých snů. Samozřejmě, že tématika jeho snů měla vždy stejné jméno- Deadpool. Nervozitou se mu roztřásly ruce. Nikdy se s nikým takhle nelíbal. Ale jedno věděl jistě. S nikým jiným ani nechce.
Roztřeseně přejel jazykem po stršího rtu. Ten ho okamžitě pustil dovnitř a vypukla válka. Bitva byla nerozhodná, ale i tak to byl Peter, kdo se kvůli nedostatku kyslíku odtáhl první.
Oba těžce dýchali.
Wade odvrátil hlavu.
,,Slez ze mě..."
,,U-udělal jsem něco špatně? Protože já nevím, uhm, víš j-já tě mám rád Wade, opravdu. Vlastně, asi jsem se do tebe zamiloval. Sakra, vůbec nevím jak a kdy... Ale stalo se. J-já, promiň, neměl jsem... Já..."
,,Ty ses... Do mě zamiloval? Do něčeho, jako jsem já?"
,,Nejsi věc ani něco, přestaň už kur*a s tím!" vyjel na něj jako čertík z krabičky, ,,A jo, sakra! Proč myslíš, že bych tě jinak líbal?! Myslíš, že jsi pro mě jednorázovka?! Ty, zrovna ty moc dobře víš, že takovej nejsem! Já tě kur*a miluju. Ty tvoje otřesný vtipy, nevhodný poznámky, to, jak sebou všude taháš ty pitomý katany i to, jak-jak za každýma dveřma čekáš poslíčka s pizzou. Občas se sice chováš jak největší kretén a hovado, jenže takovej doopravdy nejsi. Je to jen skořápka, do které se schováváš. Humor a perverzita. Ale mě to nevadí, víš? Miloval jsem tě vždycky, s maskou i bez ní," zezačátku křičel, ale teď to byl sotva slyšitelný šepot, když jemně přejel bříšky prstů přes zjizvenou tvář, ,,Navzdory tomu, co si většina lidí myslí, co si ty myslíš, jsi dobrý člověk, Wade. Jo, občas mě dokážeš solidně vytočit, ale to k lásce patří, víš? Neshody a jejich řešení. Heh, vidíš mě? Klidně ti tu dělám citovou pitvu a to ani nevím, jestli se ti vůbec líbí kluci. Ale to je stejně fuk, jednou bych ti to vysypal tak jako tak. Klidně bych tu mohl kecat do zítra! Víš, u-už v prvním okamžiku jsem propadl tvým očím. ...Nemáš ani tušení, kolikrát jsem si pod debilní maskou představoval tvůj úsměv."
,,Petre..."
Chlapec se skelným pohledem statečně zvedl oči.
,,Vážně bys dokázal milovat... Tohle?"
,,Vždyť už to miluju." zašeptal tázaný a sklonil se, aby vtiskl na napuchlé růžové rty padoucha-hrdiny jediný něžný polibek. Rozlučkový.
Jaké však bylo jeho překvapení, když byl stržen na pevnou mužskou hruď a polibek mu byl nejistě oplacen.
Překvapeně vykulil oči.
,,Ale já jsem šeredný... Zasloužíš si někoho lepšího."
,,Nikdo lepší není. Jsi nádherný." zamumlal těsně před tím, než se jeho rty dotkly citlivé kůže pod čelistí, ,,Nic krásnějšího jsem v životě neviděl."
Přisál se na jeho krční tepnu, jakoby snad byl upír. Chtěl víc.
,,Ah, P-Petere..." bezmocně zasténal Wade. Byl v koncích. Všechny ty věci, co mu říkal, to, jak se díval, jeho doteky... Nepochyboval o jeho slovech, pochyboval o sobě. Ale i jeho pochyby byly rázně smeteny pod stůl. Ty rty... Bože, ty rty...
Mladíkovy rty ho doháněly k šílenství. Rozum se mu mlžil, už téměř nepřemýšlel, co dělá. Když ucítil laškovný stisk zubů někde u klíční kosti, propnul se jako luk.
,,Wade... A-ah!"
Deadpool s egoistickým úšklebkem znova zavadil kolenem o Spidermanův rozkrok. Ten pevně semknul rty, aby nezavzdychal. Jenže, ksakru, když on ho tak vzrušoval!
,,P-Petere?"
,,Ano, Wade?"
,,Políbíš mě?"
,,Ani nevíš jak rád." zašeptal smyslně Spiderman a vpil se do nabízených rtů. Jemně je laskal a okusoval, užíval si to. Doufal, že Wade si to užívá stejně. Přesunul se k jeho uchu. Nejprve ho olízl a pak mu něžně skousl lalůček, při čemž Deadpool roztřeseně vydechl. Takže tady se mu to líbí.
Peter s úsměvem na rtech pokračoval v okusování ucha staršího. Druhou rukou mu začal bloudit po hrudníku.
Wade šílel. Jo, spal s holkama, ale tohle... Tohle bylo něco úplně jiného. Stáhl Petera na sebe a rukama ho k sobě pevně přimknul. Po chvíli začali jeho ruce bloudit po mladíčkových zádech.
,,W-Wade..." zavzdychal mladší, když staršího ruce v nestřežené chvíli zmáčkly jeho zadek. Schválně sebou zavrtěl.
Deadpool si hrubě zkousnul vlastní ret, mírně zaklonil hlavu, přivřel oči a pootevřel rty. Hluboce hrdelně zasténal.
,,Ahh! K-kur*a, Parkere!"
Peter na tom nebyl o moc líp. Pohled na muže pod ním v této situaci značně zvětšil problém v jeho kalhotách.
,,J-jestli to zajde dál," zasípal mladší, ,,Nechtěl- nechceš se třeba přesunout do postele?"
Wade po něm střelil udiveným pohledem, ale vzápětí se šibalsky ušklíbnul a ve zlomku sekundy přetočil Petera pod sebe. Ten jen protočil oči. Něco takového čekal.
,,A víš ty co?" ušklíbnul se jeho společník a sklonil se tak, aby rty jen letmo zavadil o jeho ucho, ,,Moc rád."
***
Do Peterova pokoje doslova vpadli. S dutou ránou se rozvalili na podlahu, ale ani to jim nezabránilo ve vášnivém líbání. Neexistovalo nic jiného, jen ten druhý. Jeho rty, zrychlený tlukot srdce a rozechvělý dech.
Peter zasténal, když se Wade zakousnul do jeho krku a zanechal mu tam značku v podobě červeno-fialového flíčku.
Na zem s tupými tichými bouchnutími a kovovým cinkáním dopadaly nejrůznější zbraně a někteté kusy jejich obleků také vzali velice rychle za své.
,,P-postel." zamrmlal menší z nich a přitáhl si staršího za zátylek do hlubokého polibku. Tak moc ho potřeboval. Neuměl si život bez něj představit. Možná proto taky převzal iniciativu a vytáhl si staršího do náruče. Zdál se mu překvapivě lehký.
Wade nohama pevně obmotal Peterův pas a nechal se položit na záda do postele. Čím déle cítil druhé rty, čím déle zůstavaly horoucí doteky na jeho kůži, tím víc si uvědomoval, že toho pubertálního spratka s foťákem miluje. Opravdu miluje.
,,Ah-h, P... Petre..."
Tázaný přerušil jejich polibek a s otázkou v očích naklonil hlavu na stranu. Tohle dělal vždycky. Bylo to svým způsobem roztomilé.
,,Ksakru, j-já tě miluju."
,,I-i já tebe, Wade." překvapeně se usmál. Doufal v to, ale když to přišlo, stejně to neočekával.
Proto to byl právě Deadpool, kdo první vyhledal Spidermanovy rty. Rychle vyměnil jejich pozice a s pobaveným úsměvem sledoval, jak se to jeho vyžle skoro ztrácí mezi polštáři. Sklonil se a začal ho něžně líbat na krku.
Samosebou, při té příležitosti vytvořil několik dalších značek, hlásajících, že tohle je jeho Peter. Jen a jen jeho.
,,T-to není fér," zavzdychal v jednu chvíli Peter, ,,Já chci taky něco dělat."
Téměř okamžitě se zarazil. Vážně tohle právě vypustil z pusy? To bylo trochu moc i na něj.
,,U-uhm, fajn..."
Wade byl úplně mimo. Nebyl schopný ani pořádně uvažovat. Vždyť on se ho chtěl dobrovolně dotýkat, a nejen to. Taky to dělal.
Mladší, spokojen s nastálou situací, překulil Deadpoola pod sebe a se soustředěným výrazem mu začal rozepínat horní část obleku. Sklonil se a na každý nově objevený kousek kůže vtiskl polibek, občas dva. Ani Wade nezahálel. Sice mu to chvíli trvalo, ale nakonec přece jen ten zip našel.
Když se vedle postele s šustěním objevila neidentifikovatelná koule svršků, Peter spokojeně zapředl a pro změnu on si začal značkovat staršího krk.
Po chvíli pokračoval s polibky středem hrudníku níž a níž. Kalhoty se staly jeho nepřítelem číslo jedna.
,,Ah, P-Petre, n-"
,,Shhh."
,,D-dohajzlu! A..ah..."
,,Petre?"
,,Kur*a." zanadával Spiderman a na moment přerušil svou práci. Plánoval to dodělat, co možná nejdřív. A nic mu v tom nezabrání. Rošťácky mrknul na červenajícího se Wadea, který se poněkud marně snažil svoje vzdechy tlumit dlaní.
Bez varování se vrátil k předchozí činnosti.
,,Petere? Ty tam někoho máš?"
,,A-ah, p-počkej! Tvoje t-teta-"
,,Nás ruší."
,,N-ne- t-teda jo, ale o-ona je z-za- ahh- za dveřm- ah- k čertu, Parkere!"
,,...Petre?"
,,Ne! Nechoď se-"
Pozdě.
,,Božínku! Promiň srdíčko, promiň! Už, už jsem na odchodu!"
Dveře klaply a v pokoji nastalo ticho.
Oba muži se na sebe rozpačitě zadívali. Potom se rozesmáli.
Wade nevěřícně zakroutil hlavou: ,,Tak to bylo něco."
,,Jo," přitakal Peter a uvelebil se Deadpoolovi na hrudi, ,,Teta si vážně umí vybrat chvíli."
Wade objal Petra kolem pasu a ten se k němu ještě víc natiskl. Hravá nálada je nějak přešla.
,,Slib mi něco." řekl najednou zvedajíc hlavu, aby se mohl zadívat do oněch čokoládových očí, o kterých tolik snil, ,,Slib mi, že až se ráno vzbudím, budeš vedle mě."
Wade se pousmál a prohrábnul Peterovi neposlušné vlasy. Copak měl důvod odcházet? Měl tu vše co potřeboval.
,,Slibuju. Jinde bych ani být nechtěl."
Spidermanovi poskočilo srdce radostí. Políbil Wadea a propletl jejich nohy, načež spokojeně s hlavou opřenou o jeho rameno zavřel oči. Byly skoro čtyři ráno, ale jim to nijak nebránilo do deseti minut usnout v zamilovaném objetí.
***
Wade zamručel a nespokojeně nakrčil obočí. Chtěl ještě spát. Bylo tu teplo a příjemno, jenže ho něco polechtalo na obličeji. Přetočil se na záda a chtěl dál spát, jenže se mu něco skoro neznatelně otřelo o rty. Znova zamručel.
Se zvukem tichého chichotání se předchozí situace zopakovala, a tak musel Deadpool chtě-nechtě otevřít oči.
,,O-oh..."
,,Dobré ráno, ospalče." zasmál se Peter a jemně políbil svého společníka na koutek. Tomu to -k překvapení obou- vehnalo ruměnec do tváří.
,,Um, dobré."
Chvíli bylo ticho, přerušované jen jejich nádechy a výdechy. Potřebovali si o tom promluvit, to bylo oběma jasné. Jenomže ani jeden netušil, kde začít.
,,W-wade?" prolomil nakonec dusivou atmosféru Spiderman.
,,Hm?"
,,Jak to teď... M-my- Chodíme spolu?"
Wade jen protočil oči a donutil Petera, aby se otočil a podíval se mu do očí.
,,Nemám co dodat," zašeptal s drobným úsměvem, ,,Vlastně myslím, že to ani není potřeba."
Polibek.
Jediný polibek zaplašil všechny jejich otázky a pochyby, v jediném polibku bylo víc než ve stovkách dopisů.
Láska.
,,Nevěřil jsem, že by někdo mohl milovat zrůdu jako jsem já. Ale tobě věřím, Petere Parkere. ...Miluju tě, pavoučku."
,,Miluju tě, Wade. Strašně moc."
,,...Hele, ne že bych nebyl rád, nebo nějak -nedej Bože- chtěl přerušovat chvíli kdy ležíme prakticky nazí sami ve tvojí posteli, protože by byl hřích byť jen-"
,,Co je, Wade?"
,,Nic, fakt to není nic vážnýho a já upřímně doufám že je to jen špatně adresovanej vtípek, ale-"
,,Tak už se vymáčkni!"
,,Jo, jasně! Totiž, ono-"
,,Wade."
,,Ehm.... Zmizelo nám oblečení. A moje katany."
,,Co to dopr*ele..."
,,Petre? Už jsi vzhůru? I tvůj přítel? Nachystala jsem vám dvěma hrdinům snídani, jen mi pojď vysvětlit, proč jsi mi to neřekl dřív. Věděla jsem, že se ti líbí chlapci, to ano. Ale neměla jsem ani tušení, že bys ty mohl být ten maskovaný hrdina. A když jsem našla ty špinavé hadry, tak-"
,,Děláš si srandu?! Vrať nám ty věci, protože jinak tam venku někdo umře!!"
,,V žádném případě, mladý muži. Vy, Petere Parkere, máte domácí vězení! A opovaž se vyskočit z okna na pavučině, nebo si mě nepřej!"
,,Teto!!!"

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Honey
~~~~~~~~~~
Tak jo, konečně sem to dopsala. xD Snad jsi spokojená a snad jsou spokojení (aspoň trošililinku, ne?) i ostatní.

Mizím, je 1:07 ráno. :'D Zveřejním to až vstanu. 👌

Sorry za chyby a překliky, ale těch cca 3500 slov už se mi teď opravovat nechce. :'D *líná Honey*

Btw, kdo si taky myslí, že všichni Spiderman-i jsou zmršení?? *oškliví, bleah* Dle mýho skromnýho názoru by byl nejlepší Spidey Dylan O'Brien 😍😍😚 (kdo nezná tak Stiles z Teen Wolf nebo Thomas z Maze Runner, například ^^)

Bye 🔫🎆🎉🎊🎉