2.část

26 4 0
                                    

Já : Ok a kde tedy?
On : Skvěle,v 11hod u nádraží.
*je 10:50
Já : Oka,jdu se oblékat.
On : Čekam.
Já vyšla a už ho vidím.Stojí u zdi,má hnědé vlasy,bílé triko,šedé tepláky.Vypadá na 15 let.Pozdravím ho a on mi pozdrav oplatí.Šli jsme do cukrárny a po cestě jsme si o sobě něco vyprávěli.
*
Já si dala dort a on taky.Oba jsme dojedli a já to chtěla jít zaplatit,ale on mě chytl za ruku a šel to zaplatit.Všimla jsem si,že má stejné znamínko na ruce,jako já.Neřešila jsem to.
*
*
*
Už bylo 15:15 a já už jsem chtěla domů.On se mě zeptal,jestli bych se nechtěla ještě někdy sejít.No tedy souhlasila jsem.
*
*
*
Řekl mi o sobě tolik věcí,alejedna mě zaskočila.To je ta,že má sestru,ale nikdy jí neviděl.Já vám neřekla,ale i já mám bratra a toho jsem taky neviděla,ale nic jsem mu neřekla.A opět jsem to neřešila,ale vrtalo mi to hlavou.
*
*
Došla jsem domu a táta mi řekl,že máme v Pondělí řiditelské volno.
Tak jsem se hned domluvila s Honzou(Tak se jmenuje) na Pondělí.
*Chcete další pokračování?
Jestli ano,dej vote.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 12, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Neznámé čísloKde žijí příběhy. Začni objevovat