ANTARKTIDA 3

18.

"Antarktido, mohla bys pro mě něco udělat?"

"Samozřejmě, mami."

"Nechceš si obléct šatičky...?"

"..."

"..."

"Ne, nechci."

"Ale no tak! Zlatíčko, jen dneska, prosím. Jsi v nich roztomilá. Taková malinkatá panenka."

"Já ale nejsem panenka!"

"Ale můžeš být!"

"Nemám ráda růžovou."

"Jsou modré."

"Ne, nebudu tvoje panenka."

"Prosím! Tvoje babička, jako mé matce to bylo jedno, a taky jsme neměly moc peněz. Hlavně, že jsem ji neotravovala, aby mohla pracovat, když taťka umřel. Ale mně to jedno není. Já chci prostě..."

"Dát jí, cos nemohla mít ty, Sunny."