Lilie

Prolog

V malém obyčejném městě začal další letní den. Lidé rozmrzelí vstávali z postelí a vypínali své otravné budíky. Někteří s nimi hodili přes půlku místnosti a zase zalehli, protože si vzpomněli, že dneska vlastně brzy vstávat nemusí. Zabořili obličej do polštářů a pokoušeli se usnout.

Ale jiní museli vstávat, protože museli jít tam, kde je jich třeba. Z rozcuchanými vlasy kráčeli chodbou do kuchyně, kde si někteří uvařili ranní kávu a jiní si zalili ovesné vločky mlékem.

Slunce se již tyčilo nad obzorem. Auta začala proudit silnicí. Ze silnice se ozýval pískot pneumatik, které prudce zabrzdily na silnici. Také se tu rozléhalo troubení naštvaných a netrpělivých řidičů. Rodiče své syny a dcery vedli přes přechod na hřiště, které stálo v zeleném parku, kde už dávno od začátku rána štěbetali ptáčci.

Městem se šířila vůně pečené slaniny z místního bistra. Právě odtud rychlým krokem odcházela žena s kafem v ruce, protože to nestíhala do práce.

Protože bylo léto, tak v ulicích projížděl zmrzlinářský vůz a čekal na své zákazníky. O zmrzlinu byl velký zájem, protože dneska byl poměrně slunečný den. Jedno dítě lízalo kopeček čokoládové zmrzliny, ale po chvíli kopeček zmrzliny spadl na zem. Dítě se rozbrečelo. Ke kopečku přiběhl pes a chtěl ho sníst, ale páníček psa v tomto úkonu zastavil. Pes smutně zavrčel a pokračoval v cestě za páníčkem.

V obchodě se hádaly dvě ženské o tom, který jogurt je lepší. Jejich manžele nad tím jen kroutili znuděně hlavou.

Jedna holka právě shodila omylem stojan z časopisy. Časopisy se rozsypaly a vytvořili tak nesouvislé obrazy na podlaze. Dívka postavila stojan a časopisy chaoticky vracela zpátky do stojanu.

Všechno vypadalo na první pohled tak....normálně.

Ale prvotní pohled může klamat. Může být dosti pomíjivý. Realita může být dosti jiná.

Kaluže krve se v zapadlé ulici zvětšovala. Policie našla šest obětí. A jedna stále ještě žila, tedy jestli se tomu dá říkat žití. Tato oběť byla dívka. Obličej měla poškrábaný, vlastně měla poškrábanou většinu svého těla a uprostřed hrudníku byla probodnuta mečem. Krev pořád stékala.

Přerývavě dýchala. Policista si k ní přisedl.

"Budete v pořádku." Zašeptal. Ikdyž to nebyla pravda, oba věděli, že do příjezdu sanitky už nebude žít.

Křečovitě a z posledních sil sevřela ruku okolo zápěstí policisty. Z jejich úst vyšel poslední výdech a s ním potůček krve a ona naposledy ve svém životě promluvila.

Řekla chraplavým hlasem jen jedno slovo: "Lilie."

Pak se její hlava sesunula k zemi na stranu a její ruka stále svírala jeho zápěstí.