Čtyři hodiny zbývaly a ve mně rostla zvědavost ale i obavy. Myšlenka kdo je ten tajemný, který mi poslal psaníčko mě doslova zžírala zevnitř. Co když je to zločinec a nebo dokonce vrah? Tyto myšlenky byly v celku nesmyslné, kde by se u nás na škole vzal? Mé čekání mi připomnělo dětskou hru krvavé koleno a tak jsem si v duchu odříkávala: Dvanáctá hodina odbila lampa ještě svítila...
