10.kapitola

4.1K 192 9
                                    

,,Tak se dáme do zkoušení" usmál se Lukey, když přišel do jeho ložnice s pitím a menším občerstvením. 

,,Můžeme" odpověděla Sarah s menším úsměvem na tváři a posadila se na postel..

,,Zkusíme tu balkonovou scénu" řekl Lukey a podal dívce pár papírů..

,,Nepotřebuji je, četla jsem to snad milionkrát takže si myslím, že to zvládnu" řekla dívka odhodlaně..

,,Ne vem si je, pro jistotu" řekl jí Lukey a Sarah i když neochotně si text vzala..


,,Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Své jméno zapři, odřekni se otce, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová" řekla Sarah najednou a Lukey se nad tím pousmál, ale i tak se dal do své řeči...

,,Mám ještě poslouchat? Či odpovím?"

,,Tvé jméno jenom je můj nepřítel. Tys jenom ty. Ty vůbec nejsi Montek. Co je to, Montek? Ruka ne, ni noha, ni paže, ani tvář, ni jiná část, patřící k člověku. Proč nemáš jiné jméno?Copak je po jméně? Co růží zvou, i zváno jinak vonělo by stejně. A tak i Romeo, nebýt Romeo zván, by nebyl o nic méně drahocenný než s tímto jménem. Romeo, svlec to jméno! A za ně, které není částí tebe, si vezmi mne!"


,,Je to skvělé Sarah" usmál se na ní Lukey..

,,Děkuji, zahrát si tuto hru byl vždy můj sen ať už budu hrát jakoukoliv roli" usmála se dívka a Lukey jí lehce pohladil po ruce..

,,Dáš si jídlo a nebo budeme pokrčovat?" zeptal se Luke..

,,Budeme pokračovat, už máme jenom půl hodiny" řekla Sarah, když zkontrolovala čas..

Lukey vzal do ruky text a začal číst..

,,Beru tě za slovo. Nazvi mě svým, a budu znovu pokřtěn. Už nechci nikdy víc být Romeo."

,,Kdo jsi, ty muži zahalený tmou, že do mých tajů takhle vpadáš?"

,,Jménem ti říci nedokáži, kdo že jsem. Mé jméno se mi protiví, že tobě nejdražší světice, je proti mysli. Mít je tu napsané, já bych je roztrh!"

,,Sto slov jsem sluchem ještě nevypila z těch úst, a přece znám hlas. -Nejsi ty Romeo? A nejsi Montek?"

,,Ni to, ni ono, máš-li mi to za zlé."

,,Kde ses tu vzal? A proč jsi přišel? Mluv! Zahradní zeď je a strmá, a toto smrt, když uvážíš,kdo jsi, kdyby tě zastih někdo z našich."

,,Na křídlech lásky přeletěl jsem zeď. Let lásky nezastaví ani hradby. Co láska , to i udělá, a tvojí příbuzní mi nezabrání."


,,Zvládli jsme to" zaradovala se Sarah, když Lukey dokončil svůj monolog..

,,Né tak úplně" řekl Lukey a jen málo kdo si mohl všimnout jiskřiček v jeho očích..

Sarah se na něj zmateně podívala a Lukey se k ní začal naklánět... Po chvilce přitiskl jeho rty na její a začal se o ně třít... Sarah chvilku nevěděla co dělat, ale nakonec začala spolupracovat..



xxx Agi :-)

Sexy Teacher [ L.H ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat