The Lost Future 4

77 6 1
                                    

Když jsme přišli do Nickova pokoje, řekla jsem: „Wau“

„Líbí se ti?“ Zeptal se a dal mi pusu na hlavu.

„Ano, je krásný“ Řekla jsem mu, ano moc se mi ten pokoj moc líbí.

„Vážně?“ Ptal se a koukal se mi do očí,

„Jo“ A zasmála jsem se.

„Lžeš mi!“ Řekl přísně.

„Ne nelžu“ Bránila jsem se.

Shodil mě na postel, sedl si na mě a začal mě lechtat.

„Řekni mi pravdu, líbí se ti?“ Ptal se a pořád mě lechtal.

„Jo, přestaň mě lechtat nebo se počůrám“ Řekla jsem mu přísně.

„Fakt? Tak proč ti nevěřím?“ Pořád mě lechtal.

„Nevím, protože mi nikdy nevěříš?“ Převalila jsem se na něho, takže on byl dole a já nahoře.

„Co to do?“ Nestihl to říct.

„Pššššt“ Zasyčela jsem „Teď tě budu mučit já, dokud mi neřekneš, proč mi nevěříš“

„No hm já nevím, proč ti nevěřím“ Lhal mi.

„Nelži mi“ Pořád jsem ho lechtala.

„Nelžu“ Bránil se.

Odvalila jsem se z něj a otočila jsem se k němu zády.

„Shawty?“ Oslovil mě.

„Nejmenuju se Shawty!“ Zvýšila jsem hlas.

„Jak teda?“ Ptal se.

„Donuť mě, abych to řekla“ Přikázala jsem mu.

Převalil se na mě a řekl: „Prosím“

„Dobře“ Smála jsem se.

„Řekneš mi to? Nebo tě mám zase lechtat?“ Ptal se a pořád na mě ležel.

„Dobře“ Nechtěla jsem mu to říct.

„Jak? Dělej“ Řekl a políbil mě na rty.

„No hm víš“ Opravdu jsem mu to nechtěla říct „Že by Shawty?“

„Tvoje pravé jméno zní?“ Ptal se a koukal mi do očí „Prosím“

„Alex“ Koukala jsem všude jen na něj ne.

„Hezký jméno“ Řekl.

„Nelži“ Pořád jsem se na něj nekoukala.

„Nelžu, opravdu věř mi“ Donutil mě mu věřit.

„Dobře, věřím ti“ Řekla jsem.

„Shaw teda Alex? Oslovil mě.

„Ano?“ Odpověděla jsem mu.

„Koukni se mi na mě“ Pořád na mě ležel.

„Ty prý jsi v gangu“ Jak jsem tohle řekla, Nick ostře řekl: „Kdo ti to řekl?“

„Nicol“ Smutně jsem mu řekla.

„Zabiju jí“ Řekl.

„Ne, Nicku klid, já se nezlobím“ Ujistila jsem ho.

„Opravdu?“ Ptal se a díval se na mě.

„Ano“ Řekla jsem mu a začal mě bolet spánek.

„Alex, co se děje?“ Ptal se a podíval se na mě.

„Moje hlava“ Řekla jsem mu.

Vše mu bylo jasné, co mě bolí, protože na spánku jsem měla obrovskou modřinu.

Z pohledu Nicka:

„Počkej, hned jsem tu, dojdu pro něco studeného“ běžel jsem do kuchyně.

„Pro, co běžíš?“ Zeptal se ho Ryan.

„Pro něco hodně studenýho“ Neklidně jsem řekl.

„To jsi jí opařil nebo co? Řekl Mark.

„Ne, její otec jí včera praštil do spánku a bolí jí to“ Chtěl jsem, aby to pochopili.

„Aha“ Řekl Ryan „Má tam velkou modřinu?“

„Jo, docela jo, ale teď už jdu“ Šel jsem zpět do pokoje. „Alex?“

Bylo ticho, nikdo neodpovídal. Začal jsem mít strach.

Běžel jsem dolu pro kluky a zařval jsem: „Dělejte, pojďte mi pomoct, Alex ztratila vědomí“

Hned jsem volal záchrannou službu, běžel jsem k Alex a zvedl jsem jí.

Když přijela záchranná služba, ptali se, co se stalo, tak jsem jim všechno řekl. A oni na mě koukali, jako kdybych to udělal já. V tu chvíli se mi zhroutil celý život.

„Kdy za ní můžu přijet?“ Ptal jsem se jich.

„Asi za tři hodiny?“ Řekli „Ano za tři hodiny přijeďte“

„Dobře, budu tam“ Měl jsem strach o ní.

Šel jsem do posilovny, kterou jsme měli v domě.

Boxoval jsem do pytle a vybíjel jsem se na něm. Měl jsem strach, starost, byl jsem nervózní.

Uplynuly dvě hodiny a pořád jsem boxoval do pytle.

Měl jsem na rukách boxovací rukavice, jak jsem do toho pytle dával rány, pomalu mi ty rukavice praskaly. Zuřil jsem, po chvíli jsem už neboxoval do pytle, ale do zdi, rozbil jsem jí, byla tam díra. Po chvíli tam přišli kluci.

„Hej Nicku, proč to děláš?“ Ptali se mě a dělali, že nevědí.

„Hádej třikrát“ Zvýšil jsem hlas.

„Alex?“ Dělal blbýho.

„Jo“ Tekla mi slza, byl jsem zpocenej, tak jsem šel do pokoje.

Šel jsem do sprchy a než jsem jí zapnul, tak mi zazvonil mobil. Vyšel jsem ze sprchy, obmotal jsem si ručník okolo spodní části těla a šel jsem do pokoje. Volalo mi neznámé číslo, tak jsem to zvedl: „Prosím?“

„Můžete přijet za Alexandrou“

„Ano, hned tam jsem“ Řekl jsem radostně, běžel jsem do koupelny, oblékl jsem si véčkové tričko a jeansy. Navoněl jsem se, oblékl jsem si boty Supra a běžel jsem do obývacího pokoje to říct klukům.

„Jedu za Alex“ Řekl jsem.

„Dobře“ Řekl Fredo.

Jel jsem asi stovkou, abych byl u Alex co nejdřív. Vytáhl jsem si zapalovač a krabičku cigaret. Vytáhl jsem si jednu cigaretu a zapálil jsem jí. Popotáhl jsem z ní a kouř jsem v sobě nechal hodně dlouho. Pak jsem ho vydechl.

Asi za pět minut jsem byl u nemocnice, vystoupil jsem z auta a zamkl jsem ho. Odhodil jsem cigaretu a zašlápl jsem jí. Když jsem přišel k recepci, nahlásil jsem jméno.

Recepční mi řekla, kam mám jít.

Když jsem přišel k pokoji, kde byla Alex, zaťukal jsem.

„Dále“ Ozvalo se z pokoje.

Šel jsem dál do pokoje a viděl jsem, jak tam Alex leží na té posteli, bylo mi jí líto. Šel jsem k ní, podíval jsem se na ní a viděl jsem jak je krásná, bylo mi líp, když jsem jí mohl vidět. Políbil jsem jí na tvář a hned se začervenala.

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Sep 18, 2013 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

The Lost FutureWhere stories live. Discover now