My Name Is Andy

Část třetí

Přiběhl jsem domů a hned jsem vletěl za matkou do kuchyně. "Mami?" řekl jsem a snažil jsem se dýchat.. "Ano?" její hlas zněl kupodivu klidně. "Jsi z Ohia, že?" na mou otázku jen kývla. "Ze Cincinnati?" koukl jsem na ni. "Ano, jak to-..". "Vím, že je to asi blbost... ale slyšel jsem o jednom chlápkovi.. jak on se to.... Andy Biersack.." když jsem vyslovil jeho jméno v máminých očích přetékaly emoce. "Jak o něm víš Katsuo? Copak jsem ti nezakázala vyhledávat jakékoliv americké skupiny? Zvlášť tohohle... o nikoho horšího už se ani zajímat nemůžeš" zavrčela. "Mami ale... on... když byl mladý.. vypadal jako j-.." "Jako ty?" zasmála se. "Můj milý, podívej se do zrcadla, každý, kdo si nahodí patku přes oči vypadá stejně. Běž se učit.. a o Andrewovi už nikdy nemluv." Sklopil jsem zrak "Stejně se pravdu dozvím!" křiknul jsem a zamkl jsem se v pokoji.. slyšel jsem jen, jak mi matka dala zaracha.. bože nejsem malý dítě! To už jsem silně práskl hlavou do zdi. Nohy jsem si přitáhl k tělu a zavřel jsem oči. "Zabijte mě... prosím" podíval jsem se na strop, ale skrz slzy jsem viděl jen jakousi mazanici.

Po hodině jsem se rozhodl, že doma sedět nebudu. Je mi skoro šestnáct... to byla máma už v druhým stavu.. A já? Popravdě.. od třetí třídy o mě holka ani nezakopla. Teda, kromě Naomi, které jsem vždy mile rád podkopl nohy. Skrz okno jsem přelezl na strom, z toho už to bylo lehký.

Přišel jsem k Raitovi. "Ale ale.. pan Katsuo... Copak tu děláš.. Katsuo?" řekl Raito a já se snažil vyhnat z hlavy myšleknu, jak ho zabíjím tisíci způsoby. "Nemůžu tu být?" koukl jsem na něj. "Můžeš..". "Tak vidíte pane Raito. Mimochodem... nemáš cígo?" zamumlal jsem. "Katsuo, co to s tebou je?". "Máš nebo ne..?" zavrčel jsem a Raito mi podal cigaretu. Vzal jsem si ji a zapálil jsem si. Všichni na mě čuměli jako na svatý obrázek. "Co je?" podíval jsem se na ně. "Odkdy kouříš?" ptal se Raito. "Od tý doby, co nejsem maminčin mazánek.. Mimochodem... Aokigahara... příští týden? V pondělí? V sedm? Okay" domluvil jsem se sám se sebou, což jsem si v ten moment neuvědomil.. "Fajn.." řekl udiveně Raito a já se rozhodl, že půjdu někam pryč.. Rozloučil jsem se s těma pakama a odešel jsem do parku.. sedl jsem si na lavičku a koukal před sebe.. v ten moment mi doplo, že se musím vrátit, nebo budu mít malér.. Ano, přesně tak.. Moje rebelská povaha mě opustila lusknutím prstu.

Vrátil jsem se právě v dobu, když někdo šel po schodech nahoru. Rychle jsem odemkl dveře a vzal do rukou učebnici. To bylo o fous.. ale na matku se stále zlobím... něco mi tají..