Vidiny

18 2 0
                                    

Sluchátka v uších a v nich nahlas puštěná píseň "All i want"? Ano nejlepší způsob jak uniknout z reality.
Srovnála jsem si srulovanou kapucu kapucu u mikyny když mi vypadlo jedno ze sluchátek v uších. Hned jsem slyšela hlasitý smích lidí za mnou kdo to může být? Rychle jsem se  otočila, za mnou šla zvláštní parta neznámých lidí v  bílém oblečení. Moc jsem to nevnímala přesto jsem výrazně zrychlila. Přibližovaly se blíž a blíž a už mi zbývalo jen pár kroků od našeho domu.

Snažila jsem se rychle nahmatat klíče v dlouhé kapse u modrých kalhot. Konečně mám je!  musím přiznat že jsem si oddychla. Vešla jsem domů a vyndala jsem si z uší i druhé sluchátko a nohou trochu strčila to dveří aby se zavřely. ,,Čau mami!" Zavolala jsem v chodbě kde byla mírně slyšet ozvěna. Mamka neodpovídala ale slyšela sem tiché pobrukování mamky oblíbené písně. Přisla jsem za mamkou do kuchyně. A při ochutnavání voňavého obědu sem se zeptala.

Mami? On se sem někdo přistěhoval?

Nevím o tom Natali.

Šla jsem tedy nahoru po schodech do mého pokoje, odhodila jsem tašku a popadla telefon s písničkami. Druhý den ráno jsem šla do školy docela brzo abych se ztihla podívat kolem jestli nespatřim zase tu partu lidí. Nikde jsem je neviděla ale kousek předemnou šel Scott a tak jsem ho doběhla a šla s ním.

Co tu děláš Natali tak brzo?
Včera se mi zdálo že tu někdo byl tak jsem vstala dřív abych měla dostatek času se sem podívat. Vešli jsme do školy a uviděla jsem tam jednu osobu, jednu holku začalo mi hrozně bušit srdce. Vím kdo to je vzpomela sem si je to jedna z těch osob co za mnou včera šli, Scotte to je ona jen je v černém. Skott se na mě zvláštně podíval a nervózně odpověděl že nemá tušení o kom to mluvím. Zděsila jsem se pomyšlení na to že vidím to co ostatní ne, ale snažila sem se byt klidná a nepanikařit.
Šla jsem si rychlými kroky odemknout mou skřínku, jelikož sem si v ní nechala učebnici matiky... jo celá já vzdy něco někde nechám. Už sem ze zvyku sahala do kapsy po klíček a druhou rukou nahmatávala dvířka, trochu jsem zatahla dvirkami k sobě a skřínka se pootevrela. Cože?! Já mám odemknutou skřínku?. Promnula jsem si ruku a na zem se rozprášil hodně jemný černý prášek. Co to je?. Celá skříňka byla posypaná od cerného snadno smývatelneho prášku.

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jun 01, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Často Nepřítomna Kde žijí příběhy. Začni objevovat