Ten bolestivý a svírající pocit když cítíte jak vam pomalu stéká slza po tváři oči vam rudnou a tlačíte si rukou na pusu, aby vaše plačící naříkání nebylo slyšet. Utíráte si slzy a když s falešným úsměvem, doufajícím pocitem, že se nesesypete a se slovy: ,,Mami dnes jdu spát ke Scottovi." Procházite kolen netušících rodičů. Ta chvíle kdy se rozeběhnete do prázdna a doufáte že objevíte místo kde vam bude fajn.. přitom stejně víte že skončíte u svého kamaráda v mém případě je to Scott Miller. Po tom co na něj svým zvoněním doslova prosím o co nejrychlejší otevření tmavě hnědých dveří od Scottova domu se mu vrhnu do náručí... v tu chvíly se cítím v bezpečí a vrací se mi zpátky správná rychlost mého rychle bušícího srdce.
Scott si už po čase zvykl na mou často smutnou náladu kvůli osobě co o mě nejeví ani sebemenší zájem
Zase on? Zeptá už předvídatelně Scott.
Ano vím že na něj musím zapomenout, ale dnes potrebuju mít u sebe někoho kdo mi pomůže takže jsem si zbalila věci a pokud to pujde dnes bych tu chtela přespat. Jo určitě pustíme si nějaký film tak si utři slzy a jdem něco najít. Ráno mě vzbudil hlas paní Millerové volající na snídani. Přeci jen sme už musely vztavat jelikož byla škola a dnes nás čekaly 3 písemky. Samozřejmě že hned při prvních pár krocích na chodbě ve škole sme museli potkat Petera, ano to je ten kvůli komu jsem včera brečela. Scott věděl že mi je nepříjemné jít kolem něj a jeho party a tak se mě zaptal:,,si v pohodě?" Aniž bych stačila odpovědět chytl mě kolem ramen a rychle sme šli do učebny chemie. Dnes sme měli psát z chemie test a byla jsem na něj připravená, ale ještě jsem stále měla v hlavě včerejšek. Když nám paní učitela Jackenová rozdala testy s otázkami pocítila jsem nervozitu. Prvnich pár minut jsem se nesoustředila vůbec na odpovídání otázek, ale spíše na slabý vánek foukající z pootevřeného okna vedle učitelského stolu, který mi jen zlehka popondaval vlasy z ramene.
Co se to se mnou dějě? Tohle normálně nedělám notak! Natali! Soustřeď se!
Tyhle věty jsem si pořád opakovala ale jakoby nic... začala jsem se soustředit až když do mě Scott trochu strčil a řekl: Natali začni už psát."
