Po dvou hodinách chůze jsem to už nevydržel a musel jsem se napít mé vody, které už i tak moc nezbývá. Začínám si říkat, že snad na nic nenarazím, když tu najednou v dálce vidím rýsujicí se zdi domu. No chtěl jsem se rozběhnout, ale moje noha na kterou jsem skoro zapomněl, se bolestivě ohlásila, až tak moc, že se mi z toho podlomila kolena. Ale jen tak tak, jsem se udržel a nespadl jsem na zem. Dokázal jsem se i přes velké bolesti dokulhat k té budově, tedy spíš k tomu co z ní zbylo. Místo budovy kterou jsem očekával tam byly jenom ohořelé trámy. Plný vzteku jsem kopl svojí zdravou nohou do ohořelých dveří které leželi na zemi. Hah ty dveře, se rozpadly na popel. Ale ale pod těmi dveřmi, teda teď spíš popelem se nacházel poklop, možná do nějakého prostoru. Na nic jsem nečekal a ihned jsem páčidlem vypáčil ten poklop.
ČTEŠ
Osamocen
Science FictionMé jméno je Dimitri a tohle je příběh o mém přežívání ve zničeném světě. Všichni lidé, kteří nebyli imunní zemřeli virem zvaným PCS. Zbyli je stovky lidí na celé planetě.
