Zamilovaný do pana dokonalého

Další fanmeeting, další falešné úsměvy, už asi posté od comebacku. Taehyung opět sledoval Jimina, jak objímá Jungkooka. Jen se smutně pousmál a odvrátil od nich hlavu zpět k fanouškům. Už je to pár měsíců co si uvědomil, že Jimina nebere jen jako kamaráda a člena skupiny.

"V? Jsi v pohodě?" zeptal se ho Hoseok se starostlivým pohledem.

On byl jediný komu to Taehyung řekl. Tae jen s úsměvem přikývl. Hoseok však poznal jak moc se k tomu úsměvu přemáhal.

Fanmeeting konečně skončil a jelo se zpět do dormu. Zase to schytal Taehyung a musel v autě sedět vedle Jimina s Jungkookem. Jimin si ustlal na Kookově rameni a Jungkook mu s lehkým úsměvem na rtech prohraboval vlasy. V tu chvíli začal Tae přemýšlet, jestli ti dva spolu vážně něco nemají. Myslel na to celkem často, většinou právě ve chvílích jako byla tahle.

Do sluchátek si pustil svůj oblíbený playlist, aby přišel na jiné myšlenky. Byl vážně rád, když se konečně dostali do dormu. Vyletěl z auta jako střela a zavřel se v pokoji. Lehl si do postele a snažil se usnout. Věděl, že za ním někdo přijde a bude se vyptávat. Měl pravdu o pár minut později, někdo vešel do pokoje. Tae byl stále vzhůru. Předpokládal, že přišel Hoseok, ale z omylu ho vyvedlo, když dotyčný promluvil.

"Tae, spíš?"

Taehyung sebou škubl, když podle hlasu poznal Jimina, ale nic neříkal a dál předstíral spánek.

"Kim Taehyung! Já vím, že nespíš. Viděl jsem jak si sebou cukl," zasmál se vyzývavě Jimin, posadil se na Taeho postel a převalil ho na záda.

Tae otevřel oči, posadil se a zadíval se na něj.

"Co chceš?" vyštěkl na něho nepříjemně, neměl teď náladu na to se s někým bavit a už vůbec ne s člověkem, kvůli kterému tak trpí.

Jimin sebou trochu trhl. Neměl rád, když na něho někdo křičel a už vůbec ne, když se na něho urval Tae.

"Jen... jen jsem se tě přišel zeptat, jestli tu příští týden zůstáváš nebo taky odjedeš."

Taehyung na něho nechápavě zíral.

*Kam bych měl proboha jezdit?*

"No, příští týden máme přece volno," Jimin po něm hodil psí pohled a našpulil rty.

"Eh... j-jo tohle, j-já na to zapomněl, takže nemám nic v plánu. A rodiče jsou stejně pryč," podrbal se Tae nervózně na zátylku a uhnul pohledem.

"Tak to je super, alespoň tu nebudu sám!" vykřikl Jimin a hned na to si plácl ruku přes pusu.

Taehyung vytřeštil oči.

"Jo, to je fajn," vydechl roztřeseně.

Jimin se beze slova zvedl a odešel. Tae si lehl zpátky na postel a hodnou chvíli zíral do stropu.

*Kurva, kurva, kurva.*

"Alespoň, že je teprve úterý," řekl si po chvíli sám pro sebe a za několik málo minut se mu podařilo usnout.

Bohužel pro něho týden utekl zatraceně rychle a nastalo nedělní odpoledne. Většina členů odjela už ráno, zůstal jen Jungkook, který se právě chystal odejít.

"Tak čau za týden kluci," křikl z chodby, když se obul do bot.

Po schodech k němu právě běžel Jimin, který se málem přerazil a sevřel maknae v náruči.

"Budeš mi tu chybět," pevně ho objal.

"No tak, Jiminie," zasmál se Kook a odtáhl se od staršího.

Pak se ale naklonil k jeho uchu,:" A navíc je tu Tae, tak toho můžeš využít," mrkl na něho.

Jimin se na něho vyděšeně podíval. Celý týden se na to těšil, ale teď byl sakra nervózní z toho, že má s Taehyungem strávit celý týden o samotě. Jungkook se zasmál jeho reakci, bavilo ho dělat si ze svého hyunga srandu a od té doby co mu řekl, že se mu líbí Tae toho náležitě využíval.

"No nic, musím jít měj se. Ahoj Tae," řekl Jungkook a poslední větu zakřičel, aby ho Taehyung slyšel.

Pak popadl svoji tašku a odešel. Jimin se zhluboka nadechl a odešel k sobě do pokoje. Taehyung mezi tím seděl venku na terase. Jiminův rozhovor s Jungkookem neslyšel, jen to jak běžel Jimin po schodech, a jak Jungkook odešel. Zase ho přepadl ten pocit, který tak moc nesnášel, žárlivost.

Venku seděl celkem dlouho, byl krásný jarní den, i když foukal dost studený vítr. Začínala mu být zima a on raději šel dovnitř. Kdyby byl nemocný, manažer by ho asi zastřelil. Došel do obýváku, rozvalil se na pohovku a zapnul televizi.

Znuděně přepínal programy, nenašel nic co by ho zaujalo. Nakonec tam prostě nechal nějakou dramu. Sice vůbec nevěděl o čem to vlastně je, ale bylo mu to nějak jedno. Asi za půl hodiny přišel Jimin a posadil se vedle něho. Taehyung periferně viděl jak ho Jimin sleduje, ale snažil se to ignorovat. Asi po dvaceti minutách už to ale nevydržel.

"Baví tě to na mě zírat?" zeptal se a snažil se neznít moc rozhozeně.

"Ehm... n-no já," koktal Jimin a snažil se získat nějaký čas, nevěděl co odpovědět.

"To je jedno, mám hlad," zasmál se Tae, zvedl se a šel do kuchyně.

Jimin doběhl za ním. Taehyung otevřel ledničku a sehnul se ke spodním policím, tím pádem měl Jimin skvělý výhled na jeho zadek. Jimin si skousl ret, ani nevnímal, že mu Tae něco říkal. Jen prostě stál a zíral před sebe. Probral se až ve chvíli, když Taehyung stál těsně před ním.

"Jimine, posloucháš mě?" zeptal se ho a zíral mu do očí.

Měl sto chutí ho políbit, ale neměl na to odvahu. Když se však Jimin probral, napadlo ho úplně to samé, ale jemu ta odvaha nechyběla. Udělal krok vpřed a přitiskl své rty na ty Taehyungovi.

Tae se zapřel rukou do jeho hrudi, odtáhl se a nechápavě na něho hleděl.

"Jimine, c-co... Co to mělo být?" zeptal se s rukou stále zapřenou v jeho hrudi.

"Zapomeň na to," zašeptal a do očí se mu nahrnuli slzy.

Taehyung se tohle nikdy neměl dozvědět.

"Ne Jimine, já... já nemůžu, to prostě nejde," Tae slabě zakroutil hlavou a chytil ho za ruku.

"Tae prosím," zaúpěl Jimin a snažil se u vytrhnout.

Taehyung ho ale nenechal a přimáčkl ho k lince. Rukama mu zatarasil únikové cesty. Jimin mělce dýchal a jeho srdce bilo jako splašené, po chvíli silně semkl oční víčka, protože už nemohl vydržet Taehyungův pohled. Ten se nad Jiminovou reakcí jen pousmál a přiblížil k němu obličej. Skenoval jeho jemné rysy, jako by si je snažil vrýt do paměti.

Poté jemně přitiskl své rty na ty jeho. Jimin mu do polibku odpovídal, i když byl zmatený. Tae ho objal okolo pasu. Bůh ví jak dlouhou dobu prostě jen stáli a líbali se. Když se odtáhli, oba sotva popadali dech. Pořád stáli na tom samém místě, opřený jeden o druhého.

"Jimine..."

"Nech mě takhle chvíli, prosím," vydechl Jimin a skryl svou tvář do ohbí Taehyungova krku.

"Asi bych to neměl říkat, ale... asi jsem se do tebe zamiloval," zašeptal po chvíli a ještě víc se na Taeho natiskl.

Taehyung se pousmál a silou se od něho odtáhl.

"Asi bych ti to neměl říkat, ale cítím to stejně," zasmál se a dal Jiminovi rychlou pusu na rty.

Jimin na něho nejdřív nechápavě zíral, pak mu ale skočil okolo krku a znovu ho začal líbat. V tu samou chvíli, ale do domu vletěl Jungkook.

"Kluci, jsem tu až do... Panebože já věděl, že skončíte spolu."