Moje tajná stránka,
Nikdy ti ji neukáži,
Držím ji v kleci, ale neumím ji kontrolovat
Tak se ode mě drž dál,
Ta zrůda je odporná,
cítím vztek a prostě ji neumím udržet...!
Několik dní jsem přemýšlela o Malikovo nabídce. Je to dobrý nápad, ale zároveň mám špatný pocit od žaludku... Vím, že to může znít zvláštně, ale je to tak. Nikdy jsem si nemyslela, že v Londýně to bude takhle těžký. Měla jsem ze sebe udělat malou, neviditelnou dívenku.
Na lavici mi přiletěl papírek. Zvedla jsem pohled a zadívala se na Malika. Určitě bude chtít vědět odpověď, prolétlo mi hlavou. Pouze kývl a sjel pohledem na zmačkaný papírek v mé ruce. Povzdechla jsem si a začala ho rozbalovat. "Po škole v parku za školou" tiše jsem si přečetla. Znovu se koukla do jeho oříškových očí a pouze kývla na souhlas.
Škola ubíhala podezřele rychle a já se co nevidět objevila u parku. Už z dálky jsem viděla Malika s tou jeho bandou. Zhluboka jsem se nadechla a sebevědomě se rozešla směrem k nim. To zvládneš! Povzbuzovala jsem se tiše v hlavě a metr zastavila před Malikem, který si právě zapaloval cigáro. Založil si ruce na prsou a promluvil.
"Tak jak ses rozhodla?" Jeho hlas byl povýšený, tvrdý a připomínající nějakého bouchače, což on byl. "Přijímám tvou nabídku, pod podmínkou, že mi řekneš všechno co se smí, nesmí a všechno ohledně gangu." Též jsem pronesla tvrdým, pohrdavým hlasem. "Tak pojď, Ariano." Pohrál si smím jménem na jazyku a rozešel se směrem z parku. Šel s námi pouze James. "Neboj, bude to v pořádku." Usmál se na mě mile James, čímž jsem si uvědomila, že jsem se s ním ani neseznámila. "Ariana pro pořádek." Podala jsem mu ruku za chůze, kterou přijal a jemně políbil s dodatkem: "James". Vypadal mile, stokrát mileji než Pan pospíchal Malik, který byl snad 5 metrů před námi.
Šli jsme snad pět minut a objevili se u velké bytovky. "Páni." Řekla jsem potichu. Uslyšela jsem tichý smích od Jamese. "Čemu se tlemíš?" Řekla jsem podrážděně, ale i trochu s hravým tónem. "Tohle celý patří našim tátům." Zářivě se na mě usmál. Trochu jsem se zamračila a znovu se podívala na červenou bytovku protáhlou po celý ulici.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vešli jsme do prostředních dveří, bytovky. Stropy byly vysoké a zdi bílé. Šli jsme do nejvyššího patra a Malik zaklepal na dveře. "Dále!" Ozval se tlumený hlas. "Počkejte tu." Zavrčel Malik a vešel dovnitř. "Musíme počkat. Zayn promluví s mým a jeho otcem, který rozhodnou jestli se nám posila hodí. Budu rád, kdyby jsi tu byla." James se mi celý jeho proslov díval do očí a já v nich viděla upřímnost. "Děkuju." Zašeptala jsem a usmála.
Snad po půl hodině vylezl Malik a ukázal aby jsme šli dovnitř. James vešel dveřmi první a já tiše za ním s pohledem upřeným do země. Když promluvil mužský hlas James odstoupil. "Tak nám ukažte co jste nám to-..." Ten hlas jsem poznávala! Zvedla jsem pohled a podívala se pro mě, již zapomenutých očích. Jeho hnědé oči se vpíjely do mých a já nebyla schopna slova... Zmohla jsem se na pouhé "Tati?!"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
