Monster (Zayn Malik, Ariana Grande)

Kapitola 3.- Děláš si prdel?!

„Hele, koho to tu máme." Zašeptal mi do ucha James a já se podíval ke vstupním dveřím. Zase ona?! „Bože." Protočil jsem oči a dál se soustředil na sešit z dějepisu, který ležel na lavici. Asi by, jste si mysleli, že jsem ten typ člověka, který se neučí a má všechno v píči, ale vzdělání potřebuju a opravdu nechci pracovat v McDonaldu!

Všichni se koukali na, tedy aspoň pro mě, neznámou dívku, která právě procházela mezi lavicemi společně s Emily. Emily je taky dost hezká, ale sex s ní nestojí radši ani o zmínku. Ano, taky jsem dokázal přefiknout všechny holky z naší třídy, možná, že i ze školy, ale právě teď se našla jedna jediná vyjímka. A to ona.

Zazvonilo na hodinu. Teď máme tu ropuchu. Proč ropuchu? Její tlustá prdel se nevejde ani do dveří, její ksicht vypadá jak, kdyby, jste napustily ropuchu héliem a pak jí přejeli parním válcem. A o jejích mastných odporných upocených vlasech se radši ani nezmíním. A jak se říká, mi o vlku, vlk za dveřmi, teda mezi dveřmi, ta než se prorve přes ty futra tak bude zvonit...

Když se po úmorném a vyčerpávajícím boji dostala přes futra dveří, posadila se za katedru a prohlížela si třídu. „ÁÁÁ, tak tady tě máme!" Její pohled směřoval na „nováčka". Zdvihla prst a ukázala, aby přešla k ní. Pomalu se zvedla a loudavými otravnými kroky došla ke katedře. „Jméno!" Zapištěla na ní. „Ariana." Hm, Ariana. Dokonalý jméno!

„Přímení!" Znovu zaječela a já myslel, že mi prasknou bubínky. „Grande." Řekla o trošku víc nabroušeně než, když tak v klidu šla. „Dobře, posadit!" Asi jsem vám zapomněl říct, že tahle kráva byla na vojně a pak asi deset let učila vojáky. Ach jak já je lituju...

Hodina proběhla jako každá jiná. Ropucha začala zkoušet u tabule, když to nikdo nevěděl, začala řvát na celou třídu, jak dementní jsme děti no a nakonec, musím podotknout díky bohu, zazvonilo. Všichni se vyvalili ze třídy dřív než paní tlustá prdel, aby nemuseli čekat, až se její prdel vyvalí ven. S Jamesem jsme je co nejrychleji následovali, přece jenom, kdo by chtěl skončit v zajetí třídy a ropuší prdelí? Nikdo jasně, že nikdo.

Právě procházíme poloprázdnou chodbou s Jamesem. Nikdo z nás nemluví a celou chodbou se ozývá šepot spolužáků. Vcházíme za hor, když do někoho znovu narazím. „Dávej si ba...!" Zasekl jsem se v půlce slova, když jsem znovu spatřil Arianu na zemi. „Děláš si ze mě už prdel?!" Zavrčela hlasitě, rychle se postavila a přitiskla mě svým drobným tělíčkem na studenou stěnou. Dřív než jsem stihl reagovat, ucítil jsem ledové ostří na mém krku. Ona na mě opravdu vytáhla kurdu?!

„Co si o sobě kurva myslíš?" Zavrčela mi blízko ucha, až mi naběhla husina po celým těle. Ta má dokonalý hlas! „Míň než ty." Zachraptěl jsem, vzal jí kudlu z ruky a přetočil jí tak, že já jí kryl vlastním tělem a dlaněmi se opíral blízko její hlavy. Tělem jsem byl co nejvíce namáčknutý na její drobný tělíčko.

„Tak a teď mě dobře poslouchej, krasavice." Šeptal jsem jí jednotlivě a hlavně srozumitelně do ucha. „Tohle je můj revír, moje škola, moje město. Jestli mě budeš srát, zařídím, abys toho litovala. Mám lidi po celím městě, nemysli si. Dokážu udělat všechno, abych tě zničil! Tak mě moc neser a žij si svůj život!" S každým jednotlivým slovem jsem se přibližoval k jejím dokonalím rtům, až jsem byl pouhý milimetr od její plných rtů. Najednou se nadechla a řekla: „Naser si.". Hned jak to dořekla, nakopla mě do nádobíčka.

„Doprdele!" Zavrčel jsem a chytl si koule do ruky. „Do prdele to bude příště!" Zašeptala mi do ucha a sebevědomě odkráčela. „Kráva blbá." Zašeptal jsem si sám pro sebe a radši pokračoval dál po chodbě. Kurva malá proradná!