Once (ff R5-1D) CZ

15.

Co si jako myslí ta blonďatá kráva? Že mi začne vyhrožovat a já se budu bát? Tak to se hodně spletla.

,,Lásko?" Slyším chraplavý hlas. Pomalu otevírám oči a vidím nad sebou toho nejkrásnějšího člověka na světe. Usměju se a dám mu pusu. ,,Dole na tebe někdo čeká" usměje se. Nechápavě se na něj podívám a hned vylezu z postele a běžím dolů.

,,Rocky!" Křiknu a běžím ho obejmout. ,,Oo ahoj Nino" pohladí mě po zádech. Odkuď zná moje jméno? ,,Kluci mi o tobě hodně vyprávěli"  řekne, jako by mi četl myšlenky.

Stále a stále něco povídáme, než nás vyruší Rydel. ,,Hej vy dva! My jsme tady taky" zasměje se a ukáže na ostatní, kteří sedí na gauči. Usměju se a jdu si sednout Rossovi na klín. Ruce so obmotá kolem mého pasu. ,,K večeru asi zase příjde pár známých" řekne Ell. Jen přikývnu. ,,Nepůjdem se projít?" Zeptám se Rosse. ,,Jo" chytne mě za ruku a vede mě ven. Ruku v ruce procházíme parkem, a já jsem tak šťastná. Sedneme si na lavičku, a já si vychutnávám chvilku s ním. ,,Nino?" Řekne vážným hlasem. ,,Ano?" Trošku nejistě odpovím. ,,Slib mi, že spolu budem napořád" ,,Slibuju" usměju se a dám mu pusu.

,,Tohle je pár známých?" Zasměju se když, je tam asi přes sto lidí. ,,Jdu si pro pití" zařvu na Rosse, tak aby mě přes hlasitou hudbu slyšel. V kuchyni si popovídám s Rydel a po chvilce jdu najít Rosse. Když se podívám do obýváku nikde ho nevidím. Trochu se zamračím a jdu se kouknout na chodbu. To co vidím mi rozdrtilo srdce. ,,To ne" řeknu tiše a cítím jak se mi po tvářích kutalejí slzy. Je tam.Je tam s ní..Líbá jí.. Nahlas vzlyknu a oba se na mě podívají. ,,Nino!" Odstrčí ji a běží ke mě. ,,Nešahej na mě!" Odstrčím mu ruku a běžím do koupelny.

Zamknu a sklouznu se podél dveří. Hlavu si schovám do dlaní a každou další slzou ztracím chuť do života. Zavřu oči a vzpomenu si na první den co jsem ho uviděla. Vzpomenu si na to jak jsem usínala v jeho obětí. Vzpomenu si na to jak jsem byla šťastná, když jsem se vedle něho mohla probudit a vzpomínám si na ten dnešní slib.. ,,Slib mi, že spolu budem napořád" zní mi stále v hlavě. Zamotá se mi hlava a najednou vidím tmu.  ,,Nino! Nino! Já ty dveře vyrazím!" Slyším nějaké bouchání a znamý hlas. Když otevřu oči ležím na dlaždičkách v koupelně. ,,Vyrazím ty dveře!" Po chvilce poznám Rikerův hlas. Doplazím se ke dveřím a odemknu. Hned vběhne dovnitř a sedne si ke mě na zem. ,,Nino! Jsi v pořádku?! Nechceš něco doníst nebo --" Panikaří a já šeptnu jeho jméno abych ho zastavila. ,,Pojď ke mě" obejme mě. Odtáhne se a podívá se mi do očí.

Rikerův pohled

,,Nino! Nino! Já ty dveře vyrazím!" Bouchám na dveře. Je tam celou noc a vůbec ji není slyšet. ,,Vyrazím ty dveře!" Zpanikářím, protože o ní mám obrovský starch. Jakmile slyším odemknutí vběhnu dovnitř. Rychle si sednu k ní na zem. ,,Nino! Jsi v pořádku?! Nechceš něco doníst nebo --" Začnu rychle mluvit ale přeruší mě. ,,Riki" šeptne.. ,,Pojď ke mě" Pevně jí obejmu. Odtáhnu se a podívám se jí do očí.

Trochu ve mě zamrazí,když jí takhle vidím. Z usměvavé holky,která stále zářila štěstím se stala za jednu noc bledá dívka se zníčeným výrazem ve tváři. Přesně takhle vypadá i Ross. Nechci se jí teď ptát, co se mezi nimi stalo a tak jen sedím a koukám na její zníčenou tvář. ,,Nemáš hlad?" Trochu se pousměju ale zavrtí hlavou. ,,Nino nemůžeš tu být do konce života, pojď ven" zvednu se a chytnu ji za ruku. Ruku příjme a pomalu se zvedá. Podlomí se jí kolena ale naštěstí ji včas chytnu.

Uložím ji do svého pokoje, protože pochybuju, že by chtěla být v pokoji s Rossem. Zachumlá se do deky a kouká na mě. Usměju se a chytnu ji za ruku. Za chvilku už spí. Dám ji pusu na čelo a tiše odcházím.

Niny pohled

Když otevřu oči, přeju si aby to byl jen sen..Ale bohužel nebyl. Sednu si a hlavu si dám do dlaní. Najednou uslyším klepání. To bude určitě Riker řeknu si sama pro sebe. Když se otevřou dveře zamrazí ve mě. Nechci ho vidět! Nikdy v životě už ho nechci vidět! ,,Bež pryč!" Zařvu z posledních sil a schovám se pod deku. Cítím jak se kraj postele prohl. ,,Nino prosím.." šeptne a z jeho hlasu jde poznat, že brečí. ,,Nechci tě už nikdy vidět Rossi!" Vykouknu z pod peřiny a podívám se mu do očí. Pohled na něj mě tak bolí. ,,Nino vyslechni mě prosím.. Já.." Začne mluvit. ,,Ty co?!" Vyjedu po něm. ,,Moc mě to mrzí. Nechtěl jsem ti tak moc ublížit. Nikdy v životě jsem tě nechtěl vidět takhle, a ještě když je to kvůli mně. Prosím odpusť mi já bez tebe nemůžu být" v půlce věty se mu zlomí hlas a začne brečet. Mě už slzy stékají dávno a ještě víc, když vím,že mu odpustit zatím nedokážu. ,,Nemůžu" šeptnu.