Přemýšlela jsem co budu asi dělat. Tenhle pocit jsem měla dost často od dob co jsem viděla Mlčení jehňátek*). Byla jsem typ člověka co se bál úplně všeho. A proto jsem rozsvítila lampičku a vzala do ruky mobil. Nikdo v místnosti nebyl. Alespoň to tak vypadalo. Proto jsem vzala telefon a vytočila jsem číslo moji kamarádky Anety. Třásly se mi prsty proto to šlo dost blbě.
"Any? Si tam?"
"Jasně, co potřebuješ?"
"Bojím se, mám pocit že tu něco je"
"Tak řekni taťkovi, nebo mamce ať se tam podívají"
"Ale já jsem doma sama.."
"Možná tu nejsi až zas tak sama..." Ozval se neznámý hlas. Lekla jsem se a upustila jsem mobil. Ten někdo po něm chňapl z pod postele a okamžitě ho roztříštil. Chtěla jsem utéct, ale on byl v cuku letu přede mnou. Udělal tik hlavou a po chvíli jeste rukou. "Pššššš... Toby není cute, Toby je zabiják" řekl a propadl mě. "To si zapamatuj holka" Hodil si mě přes ramena a vyskočil z okna. Nevim proč to dělal, když stejně nikdo nebyl doma a on mohl projít dveřmi.
"Hej! Nic takovýho sem neřekla!" Bránila jsem se...
"Ale já jsem to slyšel" ušklíbl se on...
"To byla Aika!" Křičela jsem zoufale
"Nikdo kromě tebe tady nebydlí." Řekl a praštil mě sekerou do hlavy. Ztratila jsem vědomi. Viděla jsme jen tmu. Jen temnotu a nic jiného.
Probudila jsem se svázána s nějakým hadrem v puse. Byla jsem v jakésy zatuchlé místnosti, tipovala bych, ze to byl sklep. Snažila jsem se rozvázat, ale nešlo to. Pak jsem uslyšela kroky. Kroky na schodech...
*) mlčení jehňátek- pusťte si to doporučuji xD
Tak další část :D snad se vám líbí. Mela bych se ucit chemii šle píšu tady o Tobym. No nic, doufám, že se budete těšit na další část :))
