Jenuji se Aneta. Je mi 14 let a bydlím v malé vesnici Rudice. Že začnu hrát na hudební nástroj, mě napadlo ve 2. třídě. Tehdy jsem si řekla, že to jen zkusím. Ale nevěděla jsem, čeho všeho díky tomuto rozhodnutí dosáhnu.
Upzornění : Je to moje první...
Seděla jsem na gauči a poslouchala radio. Nic moc zajímavého tam nebylo a tak jsem se rozhodla, že zvednu zadek a radio přepnu. Bylo to těžké. Byla jsem příjemně uvelebená a moje tělo rozhodně říkalo že chce zustat ležet.
Asi po pěti minutách jsem se nakonec zvedla. Už jsem byla u radia, ale vtom začala hrát nádherná hudba.
Nevěděla jsem sice co to je, ale zaujmulo mě to.
Nejdříve hrály flétny. Bylo to hravé, veselé a spokojené.
Uvelebila jsem se znova na gauči, zavřela oči. V hlavě se mi odehrával příběh.
Byl tam les s mýtinkou. Uprostřed tekl malinký pramínek, který poskakoval v korýtku přes kameny.
Z lesa vyskočila srna a běžela se napít.
Do fléten se vplétaly další nástroje.
Z praménku už byl potůček.
Uslyšela jsem něco jako kočka leze dírou. Ale bylo to trochu smutnější.
Teď už byl z mého potůčku potok. Tekl mezi městečky a vesnicemi.
Ozvaly se lesní rohy. Až jsem se úplně lekla. Rohy vyhrávaly jako na honu.
Družina myslivců se psy a jezdců na koních s kušemi jela přes most na mé řece. Vypadali spokojeně a vyzařovala z nich energie.
Rohy zatroubily znovu.
Jezdci se seřadili a poslouchali pokyny na lov.
Řeka plynula dál.
Potom hrála polka.
Na břehu se u hospody veselili lidé. Asi svatba.
Hudba sílila. Tóny fléten se mezi sebou proplétaly, hrála harfa.
Byla tma. Jen měsíc krásně svítil na paseku nedaleko potoka. Jinak byl všude dokola hustý tmavý les. Byl úplněk. Na mýtině se začala objevovat světélka...Jemná. Ale nebyla to světélka, po chvilce to byly víly a tančily na mýtině dokola a zase k sobě. Tančily tak lehce, že se ani tráva nepohnula, jako by byly víly ve vzduchu.
Tóny začaly být zase trochu smutnější.
Vzpomněla jsem si na české země, Karla IV a další slavné panovníky našeho národa.
Orchestr se zozbouřil. Hrála spousta nástrojů. Tóny se proplétaly.
Bylo to kouzelné. Nad mou řekou prolétaly mračna svatojánských broučků.
Nakonec se ozvala znělka rozhlasové stanice Praha.
Aha... Právě proplouvám s řekou nějakým velikánským městem. Bylo to krásné. Nad řekou se tyčil obrovský pevný most. Na něm stálo spousta soch svatých. Lidé na mostě se bavili a malé děti pobíhali sem a tam.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jedna holčička se vyklonila a dívala se na řeku. Potom do ní vhodila nádherný květinový věnec. Hned nato utíkala na druhý konec mostu a pozorovala věnec plující na kraj města.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Jestli tohle město existuje, musím se tam někdy podívat," slíbila jsem si.
