E.M.I.L.Y(Avengers)

6. Mise,,Zamiluj se do Emily"

Když už to vypadalo,  že les nemá konce, sedla jsem si na nějaký kámen co byl poblíž mě a podepřela jsem si hlavu o ruku.

Myslela jsem na Natashu a Iron Mana a na ostatní, které Loki zajal. Bylo mi to líto. A bylo to všechno kvůli mě.

To já jen tak  nechám Tonyho aby mě zachránil,  to já spustila celou tu věc s Lokim a kdybych neměla ty dementní schopnosti, tak by Avengers byli volní.

,,Jsi v pořádku Emily? " zeptal se mě známý hlas. Byl to Lauzareiv. Seděl vedle mě ve vlčí podobě na zemi a já se na něj dívala.

Jeho krásné modro zelené oči byly plné strachu a lítosti. Tenhle pohled jsem už viděla u své mámy. Měl strach.... o mě? 

,,Ale jo. Jsem v pořádku. Nemusíš o mě mít strach Lauzareive." řekla jsem mu a vstala z kamene. Poodešla jsem od něj o kus a do někoho při tom vrazila.

Byl to jeho bratr Milidikorev. Měl blond vlasy a krásné zelenkavé oči ke mě promlouvaly jako bych byla duchem nepřítomná.

,,Emily?  Můžu ti nějak pomoct? " zeptal se a já začala couvat. Jako by mě pronásledoval. V zápětí jsem narazila do dalšího z těch bratrů a byl to Zaizalirev.

,,Emily?  Je ti něco? Mě se nemusíš bát"  otočila jsem se k němu zády a běžela pryč jak jen to šlo a ani jsem se neohlížela

Když jsem se zastavila,  uviděla jsem Thora. 

Oddechla jsem si a rozhodla se jít za ním ale něčí ruka mě chytla ze zadu a ta osoba si mě otočila přední části těla k sobě.

Byl to další z těch bratrů Kaiziriver. Chtěla jsem zavolat Thora,ale dál mi ruku na pusu a chytl obě ruky do té jedné své.

Začala jsem se sebou cukat, ale nebylo to nic platné.

,,Emily.  Slib,  že když ti pustím pusu tak nebudeš řvát na Thora ať ti jde pomoct. " kývla jsem a Kaiziriver mi pustil pusu.

,, co to má znamenat?  Proč mě pořád ty a tvojí bratři pronásledujete? Co po mě chcete? " řekla jsem naštvaně a Kaiziriver mi dál prst na rty.

,, já ne. Bratři nevím proč ale jsou do tebe zamilovaní. Proto tě pořád pronásledují a ptají se tě co ti je" řekla jsem aha a nemyslitelně si dala hlavu na jeho hruď.

Vypadal dost překvapeně. Sedl si na zem a řekl ať si klidně na něj lehnu. Lehla jsem si na jeho hruď znova a slyšela jsem jeho srdce.

Bušilo klidně. Kdybych si lehla někomu jinému z bratrů na hruď , tak by mu srdce bušilo jako o závod.

,,Kaizirivre? Smím se na něco zeptat? " kývl a řekl hmm.

,,Proč se pořád nemůžeme dostat z lesa pryč?  Zdá se mi,  že v něm pořád bloudíme" podíval se mi do oči. Měli jinou barvu než před tím. Teď měli fialově modrou barvu.

,,Bratři zde udělali bludný kořen, aby měli s tebou víc času. Já to věděl,ale jelikož nic k tobě necítím, tak jsem ti to říct neměl." řekl a já jen naznačila že to chápu.

,,A.... Emily.  Zapomněl jsem ti něco říct." nastražila jsem uši a pozorně poslouchala, co mi chce říct.

,,Thor není Thor. Výmýšlí si. Celou tu dobu už to pozoruji a Thor by určitě neměl na své ruce znamení bratrovi skupiny." vykulila jsem na něj oči. Při těchto slovech se mu oči zbarvily zpět do své barvy.

Chtěla jsem se ho zeptat, proč se mu to děje, ale řekla jsem si, že ho nebudu už zatěžovat otázkami.

,,Uhm... Děje se něco?  Řekl jsem snad něco, co by ti ublížilo?" zeptal se mě a já jen zavrtěla hlavou.

Zvedl se na nohy a pomohl mi vstát. Byl tak milý a chvála bohu nic ke mě necítil. Já měla nějaký cit k Tonymu, ale stejně by mě nechtěl, tak co.

**Z pohledu Kaizirivra**

Byla tak křehká a tak nevinná, že jsem ji prostě musel říct pravdu. O tom, proč už nejsme z lesa ven a o Thorovi.

Nebyl jsem do ní zamilovaný jako všichni tady, ale i přesto jsem k ní cítil takové zvláštní pouto, které mi radilo, abych ji měl taky rád.

Mám ji rád jen jako kamarádku. Lidskou kamarádku, která mi stačí.

Celou dobu, co se na mě dívala pozorovala mé oči. Měl jsem chuť ji říct, že jsem prokletý a že měnící se barva mých oči je proto,  že jsem se s tím narodil,ale neřekl jsem ji nakonec nic.

Přišlo mi to však divné. Měl jsem ji rád a chtěl jsem ji to říct a taky ji říct co jsem zač, protože bratři tohle nemají, ale byl jsem srab se o tom zmínit.

Když odešla, tak jsem si oddechl a lehl si do trávy, ve které jsem taky na konec usnul.

**Z pohledu ,,Thora"**

Byl to zvláštní pocit. Emily byla fajn holka, ale neměl jsem na výběr. Musel jsem ji Lokimu přivést živou, ale ti bratři nastražili past, která nás odmítá pustit z lesa ven.

Když jsem si po chvíli prohlížení svého kladiva odtrhl svůj pohled pryč, uviděl jsem Emily s Kaizirivrem,jak si povídají.

Nezdálo se, že by k ní něco cítil  spíš to vypadalo, že jsou to velice dobří kamarádi na to, jak krátko se znají.

Když jsem ji pak zahlédl o chvíli později, tak od něj odcházela pryč mým směrem.

Ta její chůze, ty ladně pohyby mě donutily k tomu, abych se na ní usmál. Vypadala tak krásně a nevinně, ale co jsem měl dělat.

Nebohá Emily musí být teď po dlouhé cestě za záchranou Avengers strašně ustaraná a já být na jejím místě tak bych si lámal hlavu s tím, jestli se odtud vůbec někdy dostaneme.

Přišla ke mě a objala mě. Byl jsem šokovaný. Když se pak na mě podívala, její úsměv se rázem vytratil a byl na místo něj pohled jako ty jsi ale hezký.

,,Já vím, že nejsi Thor, ale i tak tě mám ráda. Jak se vlastně jmenuješ? " zeptala se mě najednou. Jak to mohla zjistit?  Nevím. Ale bylo to jedno.

,, Jmenuji se.......

**Emily viz obr.**