Cesta za snem

#4

*O týden později

Uběho pár dní a konečně tu byl ten den, na který jsem tak nedočkavě čekala. Dnes byl ten večírek, který mi měl dát odpovědi na všechny mé otázky, nebo alespoň na část..

Bylo ráno a já se jako obvykle probudila kolem osmé hodiny. Vylezla jsem z postele a šla jsem do kuchyně, protože jsem měla hrozný hlad, větší než obvykle. Vzala jsem si z ledničky máslo a namazala si chleba. Sedla jsem si ke stolu a podívala jsem na upozornění na mobilu. Projela jsem si letmo všechny upozornění, ale zarazilo mě jedno. Připomenutí události, která se koná dnes. Vyskočila jsem od stolu a praštila jsem se rukou do čela. ,,A jo vlastně, dneska je ten večírek" vyhrkla jsem šťastně.

Když jsem se uklidnila a dojedla snídani, tak jsem šla do pokoje a přemýšlela jsem co si večer vezmu na sebe. Vyházela jsem snad celou skříň, ale nebyla jsem s ničím spokojená. Rozhodla jsem se, že napíšu mojí nejlepší kamarádce, která je stejnej šílenec jako já, ale vždycky mi dobře poradí.

Běžela jsem si do kuchyně pro mobil a cestou do pokoje jsem zapla facebook a našla naše zprávy.

Já: Ahoj, máš teď tak na dvě hoďky čas? Potřebuju nutně pomoc!
Simča: Ahoj, jasně, děje se něco?? :O
J: Večer máme ten večírek, na který má přijít i ten kluk o kterém jsem ti říkala ajá nemám vůbec nic na sebe!
S: Uklidni se, něco vymyslíme, sejdeme se za půl hodinky u tebe a vyrazíme něco nakoupit, ok?:)
J: Dobře, zatím ahoj
S: Pa :)

Věděla jsem, že mě v tom nenechá, obvykle takové zmatkování nemám ve zvyku, takže jsem sama nechápala, co se to vlastně děje..

Šla jsem se rychle upravit do koupelny, převlékla jsem se, hodila do vaku peněženku a mobil. Sotva jsem si sedla na postel, tak zazvonil zvonek..