Všichni už odešli. Zůstalo jen šest chlapců s liliemi v rukou a studený kámen.
"Proč zrovna my?... Proč on? ... Proč se to muselo stát?..." podobné otázky se jim honily hlavou. Stáli v kruhu. Naslouchali tichu. Ten kámen jakoby každý z nich nesl na svých zádech.Obyčejný plochý kámen se jménem a fotkou. A jakou díru dokáže vypálit do srdcí přátel? Snažili se být silní... ale jak, tváří v tvář smrti? Slzy jim chladily tváře. Nikdo se neodvážil promluvit. Porušit ten okamžik mezi nebem a zemí. V hlavě jim ale běžely vzpomínky, zážitky, obličeje... každý z nich se sklonil ke kameni. Položil lilii do zelené trávy. Rozešli se v tichosti. Tolik spolu toužili mluvit... ale neměli sílu, ani odvahu. Každý z nich potřeboval být chvíli sám. Srovnat si myšlenky... smířit se s pravdou. Kámen zůstal také sám...uprostřed zelené louky, jen s šesti bílými liliemi. Za kopec zapadalo slunce. Jeho poslední paprsky ozářily slova vytesaná do kamene, stejně jako do těžkých srdcí jeho přátel: Immemoriam
Kim Seokjin
Náš bratr a přítel
Nikdy nezapomeneme na tvůj úsměv
BTS
----
Omlouvám se za velmi krátký úvod, ale nechtěla jsem ho míchat s další kapitolou.
Tenhle příběh je spíš na zamyšlení takže se omlouvám, jestli jste čekali moje vtipy.
Vaše AlienCarrie
ČTEŠ
You can't RUN...
FanfictionTenhle koncept mám v hlavě už dešlí dobu. Je to příběh přesně šitý na míru sérii písní od I Need You až po Save Me. Určitě plánuji psát kratší příběhy i na ostatní písničky ale myslím, že tohle si zaslouží vlastní šuplík. Na tohle totiž existuje str...
