Wolfie

Chapter two

Derek

„A jsem tu." Pomyslel jsem si, když jsem zastavil před naším vyhořelým domem. Je to už 10 let co v našem domě Agentové založily požár. V domě bylo tou dobou deset lidí, jediný kdo přežil, jsem byl já a moje sestra, a to jen proto, že jsme byli ve škole, a potom ještě náš strýc Peter, ten byl přes šest let v kómatu. Já jsem krátce poté odjel a do teď toulal po celé zemi. Ale pochopil jsem, že to, že utíkám nic nezmění na faktu, že jsem tady doma, že právě tady mám kořeny a že je tu i můj poslední příbuzný, Peter. Moje sestra Cora zmizela dva roky poté, co jsem odjel. Teď stojím u vchodových dveří a přemítám, proč jsem to tu opustil, proč jsem tady Coru a Petera nechal? Já sám odpověď na tuhle otázku neznám, ale doufám, že na to přijdu během pobytu tady.

Když jsem otevřel hlavní dveře, padly na mě všechny ty vzpomínky a všechna ta bolest co jsem v sobě přes deset let dusil. Nedokázal jsem to nijak potlačit, to všechno co jsem se za těch deset snažil odstranit ze svého života se mi vrátilo jako bumerang, jako bumerang spolu s kterým jsem odhodil svou bolestnou minulost a všechny vzpomínky na tenhle dům a všechny moje blízké kteří v něm zemřeli.

Začal jsem pociťovat jeden velice opomenutý fakt. Byl úplněk. A to je problém, veliký problém, moje tělo se začíná bouřit a já začínám cítit, jak se měním.

„Bacon Hills těš se!" byla poslední slova která mi před proměnou vyjela z úst, potom jsem cítil jen zvířecí pud a touhu po krvi.

Tak že lidičky já se vám opravdu moc omlouvám ale nejsem si tak úplně jistá tou dobou která uběhla od vyhoření jejich domu tak že se když tak moc omlouvám. Já vím že tahle kapitola je tak trošku a nic ukončená ale píšu to ve škole tak nebyl čas. Slibuji že do konce týdne se pokusím přidat další :D 

Díky vaše Alexiss