Ztraceno v Googlu (CZ)

10. Máme další zadek

Zase SPN. Kapitola It's complicated.

Před:

Ležela jsem na posteli motelového pokoje a projížděla všemožné historické knihy. Sam seděl u stolu a snažil se něco najít na internetu a Dean, který chtěl vypadat užitečně, zavolal nějakému Bobbymu.
„Musíme tě s Bobbym seznámit. Padnete si do oka," vykládal Dean, čímž mě neskutečně rušil.

„Hele, něco mám," řekl náhle Sam a zvedl hlavu od notebooku.

„Tak, kterou loď hledáme?" zeptal se Dean s úsměvem.

„Myslíš, kterou z těch nejmíň sto padesáti, co se tady potopili? Nemám páru," pokrčil Sam rameny. Dean se zamračil.

„Tady se těch lodí potopilo sto padesát?" ujišťoval se.

„Ne-li víc," potvrdil Sam. Dean se na mě otočil a už už otvíral pusu.

„Na mě nekoukej. Já ty lodě nepotopila!" řekla jsem dřív, než stihl cokoli říct.

„Ale mám i něco pozitivního," ozval se Sam. Dean se opět obrátil na bratra. „Podle starých zpráv se něco velmi podobného stalo před sedmatřiceti lety a před čtyřiasedmdesáti ..." pokračoval Sam.

„Opakuje se to," zamyslel se Dean.

„Takže musíme najít jednu loď ze stopadesáti ..." zamyslela jsem se. „Čas začít."

Nad knihami jsem usnula. Vzbudil mě až Dean následující ráno.

„Vstávej, Růženko!" šťouchl do mě. „Máme dalšího utopence."

Unaveně jsem zvedla hlavu a přejela si rukama po obličeji. můj pohled sklouzl na budík na nočním stolku. Bylo šest ráno.

„A nepočká to do deseti?" zeptala jsem se unaveně. Dean mě probodl zamračeným pohledem. „Fajn, chápu. Nepočká to," řekla jsem rychle a začala se hrabat z postele a knížek. Když jsme se konečně vykopali (Sam taky nerad vstává), rozjeli jsme se na místo činu. Uvítal nás tam policista, který nás už před tím prováděl po prvním místě činu.

Po:

Mám pokoj v posteli v motelovém pokoji a běžel všechny druhy historických knih. Sam seděl u stolu a pokusit se najít něco na internetu, a Dean, kteří chtěli vypadat dobře, některé z Bobbym.

"Víme, Bobby. Pak do očí," řekl Dean, který je velmi rušivé pro mě.

"Hej," řekl Sam se náhle zvedl hlavu od notebooku.

"Takže hledáte lodi?" Dean řekl s úsměvem.

"Myslíte si, že je nejméně sto padesát, což je pryč? Nevím," pokrčil rameny. Dean se ušklíbl.

"Existují padesát lodě potopené?" Řekl.

"Pokud jich je více," řekl Sam. Dean se ke mně otočil a otevřel ústa.

"Nedívej se. Máme loďku!" Řekl jsem předtím bych měl říct.

"Ale je tu něco pozitivního," řekl Sam. Dean se otočil ke svému bratrovi. "Podle zpráv, v minulosti něco takového stalo třicet sedm ... sedmdesát čtyři," řekl

"Repeat" Myslel Dean.

"Musíme najít loď padesát procent ...", pomyslel jsem si. "Nyní je čas začít."

Spadl jsem do knihy spaní. Probudil se druhý den ráno, Dean.

"Vstávej, krása!" Tlačil jsem. "Máme další zadek."

Unavený, popadl hlavu a přejel rukama přes obličej. Podíval jsem se na hodiny na nočním stolku. Bylo šest hodin.

"A můžete očekávat, že deset?" Zeptal jsem se unaveně. Dean mě bodl s pohledem. "Dobře, rozumím. Nemůžete čekat," řekl jsem rychle a začal se držet z postele a knih. Když se konečně objevil (Sam také Nesnáším vstávání), jsme šli na scénu. Uvítali, kde se policie předtím provedla po prvním činu.