Čarodějčin pomocník - ML FanFiction

První Kouzlo

Marinette

Tak, a je to tu. První den na té škole, kam bych radši nepáchla ani jako návštěvník. Ale ne! Já tam musím studovat. Vím, jací jsou bohatí. Dost jsem si jich užila v Paříži. Jako třeba Karinu a Pat. A teď jdu na školu plnou těchhle lidí, kteří jsou zahledění sami do sebe a jedinou hodnotou, kterou uznávají, jsou peníze nebo popřípadě sláva. V Paříži jsem měla spoustu lidí, za které stálo bojovat. Ale co tady? Pokud tu budu mít nějaké přátele, tak se vsadím, že studenti to nebudou. Doufám, že se Lišaj znovu přesune, jinak netuším, co tu budu dělat. Možná se pomalu ukoušu nudou. Zrovna jdu do schodů před tom obrovskou budovou, když se projeví má pověstná nešikovnost a já zakopnu o vlastní nohu. Čekám tvrdý dopad, ale kupodivu mě někdo zachytí. Když vzhlédnu, setkám se se zelenýma očima a nádherným úsměvem. Uvažuju o tom, jako by mě to zajímalo. To teda ani náhodou. Ten kluk má blond vlasy a je asi o deset centimetrů vyšší než já.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě. Chci odpovědět 'Jako by tě to zajímalo', ale ovládnu se. Třeba je jiný. Usměju se taky.

,,Jo, díky tobě."

,,Netušíš, o co jsi zakopla? Mohl bych vyřídit školníkovi, jestli by to nemohl opravit." Zavrtím hlavou.

,,Jestli nedokáže opravit hroznou nešikovnost, tak asi ne. Já totiž zvládnu zakopnout i na rovným povrchu, a ještě nejlépe o vlastní nohu." Zasměje se. Líbí se mi. Možná to tu nakonec nebude tak strašný. V té chvíli se k nám ale přižene dívka s blond vlasy a odstrčí mě.

,,Adrienku! Tolik jsi mi chyběl! Byl to dlouhý víkend." Podezíravě si mě změří. ,,Drž se od něj dál, jasný?" Její tón se mi nelíbí, ale nechci si tu hned první den dělat nepřátele. Usměju se.

,,Neboj se, já jsem zrovna byla na odchodu. Nehodlám vás nějak zdržovat." Kluka, který se zřejmě jmenuje Adrien, to moc nepotěší.

,,My spolu nechodíme!" prohlásí, ale ta dívka mu znovu vpadne do řeči.

,,Jo, dej si odchod, nulo!" Zamračím se na ní.

,,To jsem zrovna chtěla udělat. Ale mám dojem, že tu ještě chvíli pobudu. Přeci jen, nikdo mi tu nebude nakazovat, co mám nebo nemám dělat." Je rudá vzteky. Vtom mě někdo jiný popadne za ruku a odtáhne mě odtud. Ten někdo mě zatáhne do školy, do nějaký chodby, co vypadá nepoužívaně. Teprve teď mám možnost si ho pořádně prohlédnout. Teda ho... Jí. Je to holka, má snědou pleť a dlouhé hnědorezavé vlasy. Působí milým dojmem.

,,Zbláznila ses?" vydechne. ,,Nechtěj si Chloé znepřátelit, jinak moc dobře nedopadneš."

,,Díky za varování, ale já nejsem zvyklá, aby stál někdo nade mnou a říkal mi, co mám dělat." Podívá se mi do očí.

,,Musíš si zvyknout. Podívej se, nikomu tady se nelíbí, že to tu Chloé prakticky ovládá. Ale co s tím máme dělat? Je to tatínkův drahoušek a k naší smůle, její táta je starosta."

,,No... A co kdyby se proti ní spojily dvě holky?" Mrknu na ní. Usměje se.

,,Jdu do čehokoliv. Mimochodem, já jsem Alya."

,,Já Marinette. Ukážeme tý náně, že nás si proti sobě poštvat neměla." Obě se zasmějeme.

Alya mě provede celou školou ještě před začátkem vyučování. Když potom deset minut před zvoněním jdeme do třídy, potkáme Chloé znovu, a to před třídou. Všimne si nás a zamračí se.

,,Čau mrchy."

,,Ahoj Chloé." odpovím jí úplně normálně.

,,Doufám, že nechceš, abych si s ředitelem promluvila o tom, že mě úplně normálně šikanuješ."

,,Ale, Chloé, já ti nic neudělala."

,,Ne? Ale já si dobře vzpomínám, jak jsi do mě na těch schodech strčila. Je to tak, Adrienku?"

,,Není." Ten kluk na mě za jejími zády mrkne. Zajímavé.

,,Ale no tak! Možná jsi to ale přehlídl. Každopádně, moje tvrzení má větší váhu než to tvoje."

,,A proč by mělo? Ty tu udržuješ pořádek?"

,,No... Ne. Ale..."

,,Pak to nechápu."

,,Protože já jsem dcera starosty a..."

,,A?"

,,A táta by tě od tud mohl snadno vykopnout."

,,Opravdu? On je tu zároveň ředitel?" Adrien se uchechtne.

,,Ne." odpoví za Chloé.

,,Ale sponzoruje tuhle školu, takže na něj ředitel dá."

,,Jo. Ale co kdyby mi někdo potvrdil, jako myslím někdo hodně vlivný, že jsem nic neudělala?" Upřeně se podívám na Adriena. Taky se na mě podívá a kývne.

,,A jak chceš někoho takového najít, nulo?"

,,To uvidíš, až něco komukoli řekneš. Možná si ten někdo najde mě."

,,Tak o tom vážně pochybuju." prohlásí a odpochoduje do třídy. Adrien ještě chvíli zůstane.

,,Kdybys s ní měla problém, řekni." Mrkne na mě a odejde za ní.

,,No páni, Adrien se většinou tolik o holky nezajímá." Přijde ke mně zezadu Alya. ,,Musíš být něčím zvláštní. A mimochodem, pěkně si s ní vyběhla, frajerko." Sevře dlaň v pěst a plácnem si.