Čarodějčin pomocník - ML FanFiction

Druhá Destrukce

Adrien

Hned po tom, co vejdu do třídy, se posadím. Sedím v druhé lavici a Chloé v první, alespoň na mě tolik nemůže. Potom zahlédnu tu dívku, jak se baví s Ninem.

,,Ahoj. Jsem Nino." Nabídne jí zrovna ruku. Hned ji přijme.

,,Já Marinette." To je hezké jméno. Vlastně moc hezké jméno. Nino se začne věnovat Alye a Marinette od nich poodejde. Zachytí můj pohled.

,,S kým sedíš?" zeptá se.

,,S Ninem. Proč?" Zahihňá se.

,,Jestli bys byl ochotný stát se mým kumpánem, ráda bych zkusila ty dva posadit spolu." Nechápu proč.

,,Proč?" zeptám se na to.Usměje se znovu a sedne si vedle mě. Nakloní se ke mně a mně najednou dojdou slova.

,,Nevšiml sis, jak se k sobě maj?" Chvíli je pozoruju a pak se zašklebím. Odtáhnu se od ní, abych mohl normálně promluvit.

,,Tohle stojí za zkoušku." Plácnem si. Když k nám ti dva přijdou, čekám, že Marinette začne mluvit. Ale jak to vypadá, až teď přemýšlí nad tím, jak to zaonačit.

,,Nemohli bychom si sednou spolu?" požádám a dívám se hlavně na Nina. Ale i tak vidím jak Alya zrudne, když jí dojdou všechny důsledky a to, že bude sedět s Ninem. Že jsem si dřív nevšiml toho, jak to mezi nimi je.

,,A proč?" Vezmu si Nina stranou a použiju výmluvu, za kterou myslím, že mě Mari zabije. Hned jsme zase zpátky.

,,Alyo, sedneš si teda se mnou?" zeptá se Nino. Alya, celá rudá, kývne. Když sedí bezpečně před námi, Marinette se ke mně nakloní.

,,Cos mu řekl?" Usměju se a čekám pohromu.

,,Že jsem se do tebe zamiloval na první pohled." Možná že ano. Skloní hlavu.

,,Ale ne."

,,Co?"

,,Víš, jak dopadnu? Nino to řekne Alye a ta, jak jí znám těch pár minut, se nás pokusí dát dohromady." Ušklíbnu se. Čekal jsem trochu jinou reakci.

,,Až tolik je ti to nepříjemný?"

,,Jo." Vejde učitelka.

,,Takže, máme dnes ve třídě novou žačku. Marinette, můžeš nám o sobě něco říct?" Vidím, jak se zarazila a povzbudivě se usměju. Vidím Alyu, jak se na ní také usměje. Marinette vstane.

,,Ano. Jmenuji se Marinette Dupain-Cheng a je mi patnáct. Přistěhovala jsem se spolu s rodiči, kteří jsou pekaři a koupili pekárnu ve městě. Takže vás určitě všechny zvu, otvíráme zítra, a dovolím si tvrdit, že mamka peče ty nejlepší croissanty." Není zas tak stydlivá, jak se na začátku zdálo. Učitelka se na ní usměje.

,,Děkujeme. Já se jistě přijdu podívat, ty croissanty musím zkusit." Kývne, usměje se a sedne si. ,,Takže, vidím, že už ses usadila. Dopiš si prosím všechnu látku." dodá ještě učitelka.

,,A mohla by jste se kouknout na moje sešity z minulé školy? Myslím si, že jsme probírali přibližně to samé." Asi se jí nechce všechno dopisovat. Učitelka kývne.

,,Po hodině mi je přijď dát. Teď prosím jen dávej pozor." Kývne. Nakloním se k ní. Je mi to příjemné a tentokrát najdu slova.

,,Nejlepší croissanty, jo?"

,,Jo. Jestli chceš, zítra ti přinesu na ochutnání." Usměju se na ní.

,,To zní lákavě."

,,Beru to jako souhlas." Ušklíbnu se. Rozhodl jsem se udělat něco trochu šíleného.

,,Jo, kotě. To souhlas byl." Ani nevím, jak mě to oslovení napadlo. Překvapaně se na mě podívá.

,,Tys mi vážně řekl kotě?" Pokrčím rameny. Viditelně jí to nijak zvlášť nevadí a já se debilně usmívám.

,,Jo. Proč?" Jen zavrtí hlavou.

,,Nic. Jen, neříkej mi kotě. Když už něco, broučku bude výstižnější. Od koček jsou tu jiní experti. Nebo spíš nejsou." Nechápavě se na ní podívám. Proč zrovna broučku? A jak myslela to, že od koček tu jsou, nebo spíš nejsou jiní experti. Na přemýšlení mi ale nebyl dán čas. Protože do třídy vtrhla holka s jedovatě zelenými vlasy.

,,Chloé!"