Čarodějčin pomocník - ML FanFiction

Páté Kouzlo

Rozhodla jsem se, že parťáka nechci. Proč taky? Zvládnu to. Vždy jsem to zvládla. Když jdu do svého pokoje, musím projít celé pekařství, což také udělám. Kocourův prsten stále svírám v ruce.
,,Ahoj zlatíčko!" pozdraví mě matka, ale pak si všimne mých zarudlých tváří. ,,Tys brečela?" Zavrtím hlavou. ,,Ptala se tu po tobě jedna moc sympatická dívka. Ala, nebo Aly, nebo tak nějak."
,,Alya?" Mamka se na mě usměje.
,,To bude ona. Je fajn, že sis našla kamarády." Úsměv jí oplatím, ačkoli mi do smíchu není.
,,Co chtěla?"
,,Nechala tu pro tebe vzkaz." Podá mi malý lísteček.

Ahoj kočko! Musím ti říct pár věcí a byla bych ráda, kdybys až se vrátíš přišla do parku. Budu tam já, Adrien, Nino a Nella, ta dívka, co jí zachránila Beruška. Ty jsi přece z Paříže, tak bys o tom mohla něco vědět. Doufám, že dorazíš kočko. Alya

Usměju se na matku. ,,Alya chce, abych za nimi přišla do parku."
,,Tak to je fajn, zlatíčko, určitě tam běž."
,,Půjdu. Jen ještě musím k sobě do pokoje." Vyběhnu schody. Mám skvělou matku, vždy mě ve všem podpoří. Hodím tašku ke stolu. Chvíli přemýšlím, pak dám prsten zpět do váčku a vyrazím. Vidím je sedět pod vysokým stromem v parku, jehož větve sahají až skoro k zemi a na některých místech tvoří až neprostupnou bariéru. Alya upřeně kouká na Nina a on zas na ní. Skoro je mi líto je rušit a proto jen tak postávám opodál. Adrien si mě ale brzo všimne, vstane a připojí se ke mně.
,,Nella ještě nedorazila. Je zvláštní je takhle sledovat." poznamená.
,,Znáš je dlouho?"
,,Ne. Vlastně asi půl roku."
,,Ty ses taky přistěhoval?" Kývne.
,,Můj otec tu dostal dobrou zakázku."
,,A kde jsi žil předtím?"
,,V Paříži."
,,Tak to je zvláštní, že si tě nepamatuju. Na tváře mám pamatováka." Ušklíbne se.
,,Nechodil jsem do školy. Otec mě tam nikdy nepustil."
,,Aha." Nenapadlo mě, co na to odpovědět. Chvíli jen tak stojíme. Potom se Alya náhodou podívá stranou a uvidí mě.
,,Kočko!" zakřičí a zvedne se. ,,Pročs o sobě nedala vědět?" Usměju se na ní.
,,,Byli jste s Ninem tak roztomilí! Nechtěla jsem rušit." Zrudne snad až po kořínky vlasů a plácne mě do ruky.
,,Hele!" Adrien vedle mě se zasměje. ,,A vy se nesmějte, vážený pane Agreste!" dodá. ,,Všimla jsem si, že s mou kamarádkou trávíte čas až podezdřele rád!" Tentokrát zase zrudne Adrien a já se uchechtnu.
,,T-tak to není!" zakoktá se.
,,Vážně?" provokuje dál Alya. ,,Tak proč koktáš?"
,,Jen jsem... Hele, tohle je výslech?" Alya i já se zasmějeme.
,,Když odvedeš řeč na jiné téma, vím jistě, že je moje domněnka pravdivá." prohlásí Alya. Adrien si založí ruce na hrudi.

,,Pravda je, že s Mari trávím čas rád. Ale vůbec to není podezdřelé, a i kdyby bylo, tak vám bych to neřekl, madam Césaire!" Zamračí se na Alyu. Já se ještě jednou zasměju.

,,Ahoj lidi!" ozve se křik. To je určitě Nella. Běží, pak se zastaví kousek od nás a zbytek dojde. ,,Ahoj." řekne a podá mi ruku. ,,Ty musíš být ta nová. Já jsem Nella." Okamžitě je mi sympatická.

,,Marinette." představím se a její ruku stisknu. Usměje se na mě. Potom se otočí na Alyu.

,,Půjdem si sednout, ne?" Kývne k lavičce, na které sedí Nino a mává na nás. Jen co se posadíme, v mém a Adrienově případě do trávy, protože ta lavička je moc malá, Alya vytáhne mobil a spustí nahrávání. Čekám, že prvně osloví Nellu, ale ona se otočí ke mně.

,,Co je Beruška zač?" zeptá se. Usměju se.

,,Superhrdinka. Brání lidi před padouchem, Lišajem. Ten ovládá lidi, jako dnes Nellu, pomocí motýlků, zvaných Akumové, naplněných černou magií. Když ovládne daného člověka, kterému v tu chvíli musí být mizerně, musí být naštvaný nebo smutný, dá mu superschopnosti, které většinou souvisí s tím, co toho člověka rozrušilo. Třeba jednou v Paříži byl jistý pan Holub, který pomocí píšťalky ovládal holuby. Předtím se stalo to, že mu strážník ty holuby zakázal krmit. No, a podobně to asi bylo i s Nellou. Akuma vždy vletí do nějaké věci, kterou má ten člověk u sebe. Beruška s tím padouchem, kterého Lišaj vytvořil, potom bojuje, tu věc mu vezme, zničí jí a akuma vylítně. Následně ho polapí do svého joja a použije svou moc, která se nazývá 'Kouzelná Beruška'. Tu může použít, jen pokud v předchozím boji použila svou moc 'Štěstíčko', které jí dá věc, kterou k poražení padoucha potřebuje."

,,Dobře. Ale co jí dalo takovou moc? Kousla jí radioaktivní beruška, nebo co?" Zasměju se. Alya není první, kterou tohle napadlo. Dost lidí si mě se Spidermanem spojuje.

,,Ne, to ne. Její moc jí dodávají náušnice, takzvaná mirákula. Když se transformuje, má na nich pět teček. Jakmile ale použije Štěstíčko, tečky začnou pomalu mizet. Když zmizí poslední, transformuje se zpět."

,,Počkej, jak transformuje?"

,,Ona je vlastně normální, mění se jen, když se objeví nový padouch." Alya kývne a narovná si brýle.

,,Děkuju." Potom se otočí na Nellu. ,,Jak ses cítila při tom, když tě posedl Akuma?"

,,Vlastně, poslední, co si pamatuju, je, jak jsem byla smutná a naštvaná, potom už jen divného černého motýlka a potom až kašnu a Berušku."

,,Takže si nic nepamatuješ?" Nella zavrtí hlavou. Vložím se do rozhovoru.

,,Mluvila jsem s pár lidmi, co je před tím akuma posedl. Ani jeden si nic nepamatoval. Nevím to jistě, ale možná je to Lišajova pojistka k tomu, aby pomocí posedlých Beruška nenašla jeho skrýš." Alya kývne.

,,Dobře, děkuju." Potom natočí kamerku v telefonu na sebe. ,,Jakmile o Berušce zjistím něco dalšího, ozvu se. Zatím lidi!" Potom ukončí video. Usměju se.

,,Máš všechno, cos chtěla?" Kývne.

,,Tohle bude sólokapr, lidi! No nic, už půjdu. Musím to hodit na net." Zvedne se a Nino s ní.

,,Jdu taky, mějte se." Zvednul ruku na pozdrav.

,,Jasně!" zavolám za nimi. ,,Ale do večeře doma a nikde se netoulejte!" Spokojeně sleduju, jak oba zrudnou a přidají do kroku.

,,No, já už taky půjdu. Nebudu vám tu přece dělat křena." Zvedne se. Zatímco Adrien zrudne, ten kluk s tím má fakt problémy, já se jen usměju.

,,Křena určitě neděláš. Ještě jsem si s tebou chtěla promluvit." Kývne, abych pokračovala. ,,Slyšela jsem o vašem kroužku a ráda bych se přidala." Usměje se.

,,Vždycky jich pár nosím sebou." řekne zdánlivě nesmyslně a zpod sáčka vyndá náramek WE LOVE NATURE, podobný tomu, do kterého ji posedl akuma. ,,Vem si tenhle. Vždycky ráda přijmu někoho se zápalem." Kývnu.

,,Moc děkuju." Ještě jednou se usměje, pak nám s Adrienem zamává a zmizí za nejbližším stromem.

,,Já už taky razim, ať jsem doma brzo." Otočím se, ale Adrien mě chytí za ruku a zarazí mě.

,,Počkej..." Otočím se k němu. V obličeji je zase celý rudý a volnou rukou se škrábe na zátylku. ,,No, víš... Napadlo mě... No... Nechtěla by sis někam vyrazit?"

Jo, lidi! Já vážně neumřela! Jen jsem měla návštěvu, takže jsem nemohla psát. Ale pořád žiju! Co říkáte na novou kapitolu?? Takže, u další kapitoly, zdravím!