My Brother sickie

Tunel zapomnění

Dalí den ráno mi nezvonil budík. Nebyl čas přemýlet, kdy jsem se vzbudil za 5 minut 8 hodin. Hodil jsem na sebe mikinu, nějaké tepláky, vzal si batoh a letěl jsem do koly. Zpoza dveří jsem jetě zahlédl jak bratr v poklidu spí na posteli. Jak ťastný má ivot ten ,kdo nemusí kadé ráno vstávat do koly. ,,Ale u jen dva roky a potom kolo navdy sbohem." Ta slova se rozlinula po celé chodbě. ,,Ou za dvě minuty osm. Tak tohle u je váně problém. " Vyrazil jsem ze vchodu tak, e jsem málem porazil dvě babky na chodníku. Které si opět povídali o mě jak jinak. ,, Dívej se na to ti mladí u ani vstávat nedokáou, mladej u jde zase pozdě. Jo to za naich let bylo vechno jinak, ......" Tak to by hned po ráno mohlo stačit. Druhá babka se na mě dívala přes tlusté brýle a jen přikyvovala. Dál u jsem to natěstí neslyel. Doběhl jsem do koly asi půl minuty po zvonění,ale dveře u byly zavřené. Klepal jsem na okénko vrátné, ale ta se na me jen usmála a opět se zadívala do počítače. Po deseti minutách me u pustila dovnitř se slovy: ,, Dereku, kdy u se naučíte chodit na čas. To je pořád něco jednou vám bratr nepřinesl snídani po druhé vám zase nejdeou hodiny doma a co je to tentokrát?! " ,,Jen mi nezazvonil budík." Řekl jsem sklesle. V tu chvíli se vak vrátná popadla za břicho a začala se smát. ,, Hahahahatak to tady jetě nebylo Hahahaha. Přítě si dejte pozor ať vás doma nikdo nezamkne. Hahaha ......." Ani jsem nepočkal a se dosměje a odeel jsem do atny. Tam jsem měl na skříňce nalepený lísteček."Tak ti teda pěkně děkuji !!! " Co ?? V tu chvíli jsem nevěděl co se děje. Od koho to je mě ani nenapadlo, jen jsem přemýlel nad smyslem té věty. Strhl jsem ho, zmuchlal a zahodil. Po dalím zvonění se bavily holky venku před třídou a zrovna kdy jsem el kolem vechny se začaly smát. Bylo to velmi podivné. Kdy jsem el kolem kluků z vedlejí třídy uklíbli se na mě a jeden kluk z Céčka (kterého tedy nenávidím) si mě vzal bokem a říkal mi e mam teda odvahu udělat něco tak hnusného. ,, Sakra o čem to tady vichni mluvíte." Najednou kolem mě proběhla Lisa s brekem na záchody. Za ní jsem nemohl a nikdo mi nechtěl říct co se stalo. el jsem tedy za tím jediným člověkem kterému se dalo jetě věřit. Leon počítačový maniak a blázen (ije tak trochu v jiném světě), ale já ho mám rád (ovem jen jako kamaráda). ,, Prosím tě řekni mi, co se tu stalo." Udiveně se na mě podíval přes tlusté brýle. ,,Nnnno " začal koktat.,, Nnno kluccci se tutu porvalli, papapak běella Lllll Lisa na zzzáchod.",, To vechno vím člověče, ale proč se mi holky smějou, kluci si na mě ukazujou a proč mě Brand poučuje ?" ,,Nonono tttaky se tu nn nael nějaký lllístečček." ,, Jaký lísteček?? Takový malý a lutý? Tak u se vymáčkni !!" Při posledním slově jsem trochu zvýil hlas i kdy jsem nechtěl. Leon se otočil zpět k počítači a začal tam zadávat nějaké kódy. ,, Ne promiň,ale nevím co se to děje a bojim se toho." ,, Okkeey holllky nali zzahozený lístečekkk vvv atně. A bbylo taam napsánno mmmilujii tě Lllisa. ",, A to je vechno ?! Nějaký lístek jsem nael ale bylo tam úplně ne jiného. " ,, Lllisa si mmmyslí e u ji nrmmilluje."