My Brother sickie

Dlouhe vzpominky

Lezim na posteli, dívám se do stropu a premyslim nad smyslem zivota. Venku za calo zase prset. Pocitam vteriny do naseho setkani, je mi tak zvlastne tesim se ale zaroven mam strach. ,, Hej bracha si tu ?" No super jeste bracha prisel domu. ,, co chces ? Co mas zase za problem?" Ticho, nikdo neodpovidal. Zaposlouchal jsem se, neprisel sám.,, Budes se celý den válet doma ? Zajdi aspon nakoupit" ,, To si nemohl nakoupit ty cestou domu? Kde jsi vubec byl? " chvilku jsem se zase odpovedi nedockal. Jen jsem zaslech jak septal tomu nekomu v obyvaku ,,pockej jeste chvilku, jen co vyhodim brachu" tak tohle mi stacilo. ,, No dobre pujdu nakoupit a asi se jeste nekde projdu. Nevis kdy prijde mamka? " ,, Dneska asi ne... Ma prodlouzenou smenu." Bezva takze tady zase budu sam jenom s bratrem. Oblekl jsem se vzal si penezenku, klíce, bundu a vysel jsem z pokoje. To co jsem videl, snad uz nikdy z hlavy nevyzenu. Fuj. Bracha sedel na sedacce v obyvaku a vedle nej sedela divná osoba. Nevím kdo to byl mel kapuci a sedeli ke mne zády. Asi zase nejaká jeho dalsi holka. Stacilo mi jen videt jak se k sobe tulí ... Blee. Odporné proste. A ta bratrova ruka, proboha kam ji to sahá...... No nebudu tady na ně dlouho zírat a radeji se rychle odklidim, nez to bude jeste horsí. Bracha na me hodil nenavistny pohled a me bylo jasny, ze domu se hned tak nebudu moct vratit.

Venku mezitím prestalo prset, ale foukal silny vítr. Vítr si pohrával s mými vlasy, chvílema jsem ani nic nevidel. Procházel jsem se v klidu parkem, pozoroval jsem poletující listí a lidi hrající si se svými psi. Sedl jsem si na lavicku vedle fontány, chvili jsem hledel jen tak do blba. Po nejaké dobe si sedla na lavicku vedle me nejaka blondýnka. Vypadala docela hezky, dlouhe blondate vlasy, modro-zelene velké oci, hubená postava a velký výstrih. Zacala se ke mne nenapadne priblizovat. A potom s usmevem se ke mne otocila a rekla: ,, Ahooj , je hezky den co ? :)" ten jeji usmev byl az strasidelný. ,, Ahoj my se zname? " ,, No ne, ale můeme to zmenit." Po téhle vete se ke mne zacala lísat. Bylo to divné a doufám ze me s ni nikdo z mych spoluzaku neuvidi. Ne ze by nebyla hezká, ale Lisa by me asi hned zabila.,, Nesel by jsi se nekam projit ?" ,, ehmm promiň, ale uz budu muset jít, pomalu se stmívá a jeste musím jít nakoupit." S trochu zklamaným výrazem ve tvari odpovedela,, A uvidíme se jeste nekdy ee..eehm.." ,, a promin jmenuji se Derek." ,, Já jsem Irin a sejdeme se teda treba zítra ?" ,, no nevím jak mi to vyjde, mozná." Zvedl jsem se z lavicky rozloucil se s Irin a odesel jsem.

Vysel jsem z obchodu, je uz docela tma. Na obloze krasne sviti hvezdy, na ulicich poblikavaji lampy a v dálce jde slyset stekot psu. Je asi osm hodin, mel bzch se vratit uz domu a pripravit se na dnesni vecer (noc). Snad uz tam bracha s "tou svoji" nebude.

Odemkl jsem dvere. Potichu jsem vstoupil dovnitr naseho domu, polozil nakup na komodu a sundal si bundu. Doma bylo zhasnuto a ticho. Zaradoval jsem se, ze konecne mam trochu klidu, ale to byl jenom prvni dojem. Zasel jsem si do koupelny, oplachl jsem si oblicej, hodil spinavé triko do pracky a sel do pokoje. Otevrel jsem notebook, zkontroloval emaily a pustil si muziku. Bylo uz kolem pul desáté, kdyz se z brachova pokoje zase zacalo ozyvat vzdychani. Puvodne jsem si myslel ze vubec neni doma. Nemel jsem naladu tohle poslouchat tak jsem si pustil hudbu jeste vic na hlas. Dosel jsem mezitim ke skrini a zacal vzbirat nejake slusne triko a rifle. Nakonec jsem si vzal kostkovanou cerno-modrou kosili, svetr a teplejsi bundu. Byl jsem pripraveny. Na vsechno at se stane, co se stane. Zpoza bratrovych dveri se stalo ozyvalo vzdychani. Zabusil jsem na jeho dvere, vzdechy utichly.,,