13. část

424 27 2
                                    

Už utekli dva dny školy a my s Verčou jsme jakovždy stali nasnídali se a pohodově se vydali do školy, bez jakývkoliv otravných řečí od mých rodičů.. 

*

''Ahoj.. ehm.. vy'' řekl kdosi za námi ve škole..

Otočili a nemohli jsme uvěřit kdo nás pozdravil.. ''Ahoj Pery'' odpověděla jí sklidem Verča.. ''Jo čau'' zamávala jsem..

''Co máš s Justinem'' Ptala se s údivem a v tom přišel Juss ''Ahoj Veru a ahoj Luss'' vecpal se mezi nás dvě..

''S tímhle?'' dělala jsem jakože nic ''nic s ním nemám''

Pery se jen naivně uchcychtla a zařvala skoro přes celou školu ''NE! S JUSTINEM BIEBEREM!''

V tu chvíli obrátila celá škola zrak na nás dvě já jsem se začala smát a říkala jsem, že si jen dělá srandu a odvedla jsem jí na dívčí WC..

''To nemůžeš říkat takhle nahlas'' štěkla jsem naní..

''To se bojíš, že se všichni dozvědějí, že chodíš s hvězdou?'' Zeptala se mě potichu ''Byla by jsi populární''

''No víš, ono to není'' ani jsem nestačila dopovědět co jsem chtěla a vtrhla na záchod Verča...

''Neuvěříš co mi teď řekl Juss'' říkala mi a byla úplně štastná.. Odtáhla mě dál od Pery, protože nechtěla aby to slyšela..

''Tak'' nadechla se ''Justin se tě chce o víkendu zeptat jestli s ním nebudeš chodit''

''Děláš si ze mě prdel'' úplně jsem ječela radostí..

''Pššššt'' šťouchla do mě Verča ''Slíbila jsem Jussovi, že ti to neřeknu, tak drž tlamu až do víkendu''

''Jasně, neboj'' Šťastně a nedočkavě jsem jí odpověděla..

Verča vyšla ven ze záchodků a ještě mi řekla ať si pospíším, že za chvíli je hodina..

''Co ti říkala, že jsi tak šťastná?'' zeptala se a koukala na mě jak kdybych spadla z Marsu..

''Ale nic podstatnýho'' usmála jsem se, otočila se a šla do třídy..

*

Po hodinách utrpení jsme šli konečně domu.. ''Myslela jsi to vážně?'' zeptala jsem se jí váhavě..

''A co?'' usmála se na mě..

''Nedělej, že nevíš'' zasmála jsem se ''To s tím Justinem''

''O ničem nevím'' říkala a já viděla jak se chce smát.. ''Hale!'' zařvala jsem a začala jsem jí lochtat..

''Jo'' nemohla se přestat smát z toho lochtání ''Je to pravda a přestaň mě lochtat a pojď už připravit věci na neděli, NA TVŮJ VELKÝ DEN!'' zdůrazňovala..

''Jop, tak jdem'' přestala jsem jí lochtat a rozeběhli jsme se domu..

*doma*

''Co si vezmeš?'' zeptala jsem se Verči.. ''Nevím'' hýbla rameny ''a co ty?''

''Nevím, ale rodiče nám tu nechali peníze, tak co jít nakupovat'' házela jsem na ní pohled..

''Tak se de'' zasmála se..

*

''Nevím jestli najdeme něco dokonalého'' říkala jsem vtipně,..

''O můj bože'' říkala Verča a silně mi držela ruku..

''Coje?'' řvala jsem na ní ''to bolí''..

''koukej'' ukazovala ''to jsou ty dokonalé šaty + boty pro Tebe''

Při pohledu na ty šaty a boty (uvidíte na obrázku) mi tou krásou běhal mráz po zádech.. Hned jsem si je koupila a měla z toho strašně dobrý pocit Verča si taky koupila dokonalé (také na obrázku)

*

''Myslím, že to bude neděle, která bude nejperfektenší na světě!'' zasnívala se v posteli Verča..

''Ano, to bude'' usmála jsem se ''Dobrou noc Verčo''

''Dobrou noc'' usmála se Verča a zavřela oči..

''Normal'' Story.Kde žijí příběhy. Začni objevovat