Supernatural: Daughter ✅

1

„Natálie, já vím, že je to těžké, ale nenašli jsme žádné tvé příbuzné. Tvoje matka byla jedináček a její rodiče už dávno zemřeli. Nemluvila nikdy o tvém otci?" Sociální pracovnice jménem Abby jí stiskla ruku, kterou měla položenou na stole.

„Ne. Jedině co vím, že oba byly hodně mladí, když máma otěhotněla. Nejsem si vůbec jistá jestli o mě vůbec ví. Máma pokaždé změnila téma, když jsem se na něho ptala." Abby si povzdechla.

„Dobrá, teď si běž sbalit. Musíš jít se mnou. Je mi to líto, ale to je n
běžný postup."

„Co se mnou teď bude?"

„Nejdříve tě zavezu do dětského ústavu a pak možná tě zařadíme do programu náhradní pěstouncké péče."

„Dobrá."

„Já vím, že to nejsou ideální podmínky. Budu se snažit, aby si tě vzala dobrá rodina."

„Děkuji."

„Není zač. Je to má práce. Teď už běž, počkám na tebe v autě." Abby odešla, ale Natálie ještě chvíli seděla u kuchyňského stolu. Bylo to pár hodin po mámině pohřbu. Chtěla si ještě jednou zapamatovat každý detail, protože to bylo naposled co tu je.

Vyrušilo ji zaklepání na zadní dveře, které vedli na dvorek. Vstala a šla se podívat kdo to je. Byl to k jejímu překvapení kurýr.

„Zdravím, slečno, mám tu dopis pro Natálii Summersovou."

„To jsem já."

„Dobrá, potřebuji váš podpis." Podepsala se mu na dodací list a on jí dal malou obálku.

„Děkuj vám a přeji vám pěkný den."

„Vám taky." Zavřela dveře a ihned otevřela obálku. Překvapivě poznala rukopis. Byl její mámy. Nedočkavě si přečetla obsah.

„Natálie, zlato, pokud tohle čteš něco se stalo a já už s tebou nejsem. Moc mě to mrzí. Nedávala jsem pozor, jsi v nebezpečí, proto zavolej na tohle číslo: 771 281 666. Postará se o tebe, s láskou máma."

Zaraženě koukala na krátký text. Všimla si data kdy byl napsaný. Dva dny před její autonehodou.

„Natálie?" trhla sebou a otočila se, dopis schovala za zády. „Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit.

„V pořádku."

„Už si sbalená?"

„Ne."

„Pojď pomůžu ti."

...

Abby ji odvezla do vedlejšího města, kde byl dětský ústav. Přidělili ji pokoj. Byly to jen holé zdi, postel a stůl. Položila svou tašku vedle postele.

„já vím je to nic moc, ale můžeš si to tu zvelebit. Máš hlad? Večeře sice už byla, ale můžu ti něco obstarat."

„Ne to je dobrý."

„Fajn, snídaně je ráno v sedm. Stavím se tu pro tebe, ano. Pak probereme co bude dál."

„Dobře."

„Koupelna je na chodbě, třetí dveře zleva."

„Děkuji."

„Dobou noc, Natálie."

„Dobrou." Když Abby odešla si vybalila nějaké věci a vydala se do koupelny. Cestou si míjela telefon. Zastavila se, a vytáhla dopis ze zadní kapsy džínu. Rozhlédla se, chodba byla prázdná, tichá po tmě. Chvíli váhala, ale nakonec vytočila číslo z dopisu. Dlouho to vyzvánělo a nikdo to nezvedal. Pohled jí padl na hodiny. Bylo půl dvanácté, chtěla to už položit, když hovor někdo přijal.