Supernatural: Daughter ✅

3

Dean řekl, že bude pár dní pryč, ale z pár dní se staly týdny. A pokaždé když se ptala Bobbyho tak změnil téma. Tak se po pár pokusech prostě přestala ptát. Párkrát mu chtěla i zavolat, ale říkal, že má práci. A kdyby chtěl tak jí zavolá sám, což neudělal.

Když se ráno probudila a podívala se z okna zahlédla Impalu. Sama pro sebe se usmála, šla do koupelny provést ranní hygienu a převlékla se z pyžama. Ale když sešla dolů byl tam jenom Bobby.

„Dobré ráno, vyspala ses?"

„Je tady Dean?" Bobby sklopil oči.

„Před chvíli odjel, chtěl na tebe počkat, ale-"

„Má práci." Dopověděla za něho.

„Jo. Připravil jsem snídani."

„Nemám hlad, ale děkuji. Budu venku." Než jí stačil něco říct už byla z domu venku.

Procházela se po vrakovišti a společnost jí dělal Bobbyho pes. Byl to Rotvajler jménem Gery. Přešla až na konec vrakoviště a zalezla do starého GT. Před pár týdny si tam udělala zašívárnu, když se na ní Bobby začal soucitně dívat. Pohodlně se usadila na zadním sedadle a Gery si lehl vedle ní a položil jí hlavu na klín. Pohladila ho po hlavě a on potichu zamručel. Z očí jí ukáplo pár slz. Utřela je do rukávu trička.

„Aspoň, že ty ses rád, že tu jsem."

...

„Okamžitě to otoč, ty pitomče." Zvýšil hlas Bobby do telefonu.

„Bobby, jsem už na půli cesty. Co se děje?"

„Děje se to, že tvá dcera viděla tvoje auto před domem a první na co se ptala, když sešla dolů si byl ty."

„Co si jí řekl?"

„Že máš práci. Co taky jinýho. Říkám ti otoč to a vrať se sem."

„Nejde to, Bobby já-"

„Tak jí aspoň zavolej. K čemu si jí dával telefon? Pokud vím, tak ses jí neozval celý týdny."

„Fajn, fajn, Bobby nekřič na mě. Zavolám jí, dobře."

„Buď té lásky, Deane." Bobby naštvaně položil telefon do držadla na zdi.

„Idiot jeden."

...

Z pár slz byl najednou potok. Naposled takhle brečela na mámině pohřbu. Rukávy trika měla mokré od slz a teklo jí z nosu. Gery zakňučel. Nevesele se usmála. V kapse jí začal vibrovat mobil. Když ho vytáhla překvapeně zamrkala. Volal jí Dean. Nejdříve mu to nechtěla vzít, ale na konec hovor přijala.

„Ahoj."

„Ahoj Natálie, chci se ti omluvit. Chtěl jsem na tebe ráno počat, ale mám moc práce."

„Jo jako posledních pár týdnů. Řekni mi, Deane zavolal by si mi , kdyby ti to neřekl Bobby?"

„Slyšela si ho."

„Ne, ale právě si mi to potvrdil. Chci vědět jen jedinou věc, Deane, proč sis mě vůbec bral k sobě z toho ústavu, když tu stejně nejseš?" Chvíli bylo ticho.

„Jsi má dcera." Pronesl nakonec. Nevesele se zasmála.

„Jo jasně. Měl si mě v tom ústavu nechat, taťko." Utnula hovor a položila mobil na sedadlo. Vzápětí se mobil znovu rozezvonil. Podívala se na display. Byl to opět Dean. Nechala mobil zvonit. Dalšímu přívalu slz nedokázala zabránit.