Tak.... Ať teď jsem úplně na dně. Celou noc jsem brečela. Proč?! Proč se tohle muselo stát zrovna mě?! To je snad osud..... Po chvíli přišla Betty. Když uviděla mě červené oči a po celém obličeji řasenku tak mě šla obejmout. Odejmutí mi bohatě stačí.
,, Vím moc dobře co se stalo, Vláďa mi všechno řekl " řekla Betty.
,, N-no ta-tak v té-téhle Ch-chvíli neby-nebylo m-moc dob-dobré m-mi h-ho připomínat" řekla jsem. Pořád jsem koktala. Po chvíli jsem se uklidnila. Betty šla udělat večeři. Šla jsem do koupelny. Znovu jsem rychle čapla žiletku. Napustila jsem si vanu. Mezi tím jsem napsala vzkaz : Betty, už nemá cenu volat záchranku. Nemá cenu to s Vláďou nějak srovnávat. Nemá cenu žít. Nemá cenu Vám všem kazit život. Betty mám tě strašně ráda ❤ Sestřičko moje nejmilovanější. To jsem ti neřekla. Celou dobu jsme byli sestry ale naši rodiče se pak rozvedli a mě dali do jiné rodiny a tebe si nechali u sebe ❤ Měla jsem ti to tajit sestro. Ale teď to víš ❤
Měj se v tomto světě beze mě dobře, sbohem ❤
V tom když byla vana napuštěná, vzala jsem do ruky žiletku. Lehla jsem si do vany. Pod vodou jsem se prudce a hluboce řízla. Sesunula jsem se pod vodu a už jsem viděla jen tmu.... Znovu.
Pohled Betty
Tak, jídlo je hotové.
,, Kate pojď jíst !! " zakřičela jsem. Ale nic se neozývalo. Že by mě neslyšela? Slyšela jsem z koupelny jak teče voda tak si třeba šla jen umýt ruce. Běžela jsem po schodech do koupelny. Když jsem tam byla tak jsem se strachem otevřela dveře. Zahlédla jsem vzkaz na umyvadle. Přečetla jsem si ho a podívala jsem se do vany. Viděla jsem jen pár krve. Teprve před chvílí se podřízla na ruce. Takže moc krve neztratila. Vyndala jsem jí z vany a snažila se ránu zaškrtit. U toho jsem zavolala záchranku a Vadima. Vláďu jsem nevolala jemu by to bylo akorát jedno. Ale vím že Vadimovi ne. Po chvilce tu byla záchranka i s Vadimem bez Horiho. No to je teď jedno. Nasedli jsme si do sanitky. Znovu jsem to vyprávěla. Váďa tam začal řvát jako hysterka.
,, Hele, hele hysterko, uklidni se. Všechno bude dobrý. Neztratila moc krve takže to bude v poho " řekla paní co tam byla s námi.
V Nemocnici
Sedli jsme si na židle a čekaly. Chvíli hodinách přišla sestra.
,, Jak je na tom?" zeptala jsem se.
,, Bude žít a ještě dnes si jí můžete odvést. Ještě dýchala takže proto. Jen jsme jí ránu zašili a bylo to." řekla sestra. Kate pomalu šla k nám a koukala se na nohy.
Pohled Kate
Znovu v nemocnici. Tentokrát to nebylo tak hrozné. Přivezli mě, zašili mi ránu a mohla jsem jít. Šla jsem za Betty se sklopenou hlavou. Když jsem byla u nich tak jsem zvedla hlavu a podívala jsem se na Vadima. Neváhala jsem a silně jsem ho objala. Pak jsem se od něj odtrhla. Podívala jsem se na Betty.
,, Mám tě ráda sestřičko moje " řekla jsem Betty.
,, Já tebe taky ségra" řekla Betty. Objali jsme se.
,, Můžeme jít " řekl Vadim. Neváhala jsem a propletla jsem si s ním ruku. Podívala jsem se na něj a on na mě. Položila jsem si hlavu na jeho rameno. Miluju ho? Ano miluješ !
,, Já dnes spím u svého nového přítele tak doma budete sami" řekla Betty. Docela jsem se divila že tam dala množné číslo.
Před domem
Už se s námi Betty rozloučila. Dala mi klíče. Odemkla jsem. S Vadimem jsme Vešli a já za námi zavřela. Běželi jsme do pokoje. Sedli jsme si na postel a povídali si. Po chvil jsem se mu musela přiznat.
,, Víš Vadime...... Já k tobě pořád něco cítím " řekla jsem. Vadim mě chytl za ruku.
,, Nic neříkej." řekl.
,, Tak a teď jsi moje " řekl Váďa.
,, Miluju tě" řekl.
,, Já miluju tebe " řekla jsem. Váďu jsem silně objala.
Jak by to podle Vás mělo pokračovat? Napište mi Vaše nápady do komentářů a možná ho dám do příběhu. Děkuju za 100 (a něco) přečtení dohromady u tohohle příběhu.
Annie ❤
