Bratrstvo světla

Taryl a Ling

Taryl stál na balkoně sídla bratrstva světla. Sledoval noční krajinu, spící přírodu,  noční les. Užíval si ten moment temna kdy se mohl s Lingem pohybovat aniž by byli spatřeni. Věděl ale že zde jim nic nehrozí, vybudovali tento hrad na samotné hranici říše daleko za lesy které se každý normální člověk neodvážil prohledat. Stál tam v naprostém tichu když za sebou uslyšel kroky. Byl to jeho bratr Ling který si sundával svou kápy a šátek který měl přes pusu. Měl hnědé vlasy po ramena a jizvu přes celý obličej. Azurové oči mu stále svítily, stejně jako Tarylovi. Ling si stoupl vedle něj a sledoval okolí. "Další dobře odvedená práce, jak klasické, když někomu takhle mocnému hrozí nebezpečí rozšíří svou stráž takže může mezi ně projít kdokoli. Jen mě mrzel pohled na ty lidi co žili v uzavřeném prostředí jako zvěř." Taryl pokrčil rameny. "Teď už ale mají svobodu, král je mrtev, další z kontraktů který si zvolil smrt. Proč se nikdo nechce změnit Lingu? Proč nikdo nechce poznat tu dobrou stranu?" Ling se opřel o balkon a zahleděl se do hvězd. "Proč? Protože se jim zdá ta špatná strana lepší, silnější. Myslí si že je nekonečná a částečně mají pravdu. Stačí si vzpomenout na ty staré časy, na časy kdy se na nás vypisovali ty největší odměny co kdy říše viděla. Pamatuješ na to jak jsme byli mocní? Dary co nám byli dány od našeho narození? Byli jsme požehnáni Měsícem Arin, dostali jsme vícero očí. Neříkej že není darem že můžu vidět z tvého pohledu a z pohledu někoho kdo má taktéž azurové oči. Celkem mě bavilo dělat si z toho generála svou loutku." Taryl se zasmál. "Jo, to máš pravdu. Měsíc Arin nám dal dar jaký nám můžou prostý lidé závidět. Kdo vlastně ten měsíc pojmenoval takto? Mistr mi to nikdy neřekl a lidé kolem by se mi vysmáli kdybych se jich na to zeptal, stejně jako naší studenti. Nechci aby si mysleli že je učí někdo kdo nezná dějiny říše." Ling se zahleděl na jeden ze tří měsíců. "Prý se pojmenuje po jedné úžasné lovkyni, Arin Sarthojové. Bývala to dobrá kamarádka a společnice Killana Jardoha." Taryl ho okamžitě zarazil. "Toho co je strážce řeky ve Flabnated?" Ling přikývl. "Přesně po něm. Nevzpomínám si ale proč dal tomu měsíci jméno přímo po ní, někteří říkají že umřela a tak po ní nechal pojmenovat tento měsíc který ještě neměl žádné jméno. Prosil o to přímo krále který mu to přání rád splnil. Někteří zase že Arin krále zachránila před nebezpečím a tak ho po ní pojmenoval on ale, kdo ví co je pravda. Znáš ty hospodské báchorky a legendy kteří si říkají pocestní. Ta která je více uvěřitelná, vyhraje." Taryl přikyvoval, věděl že přesně takhle to funguje. "Myslíš, že nám lidé někdy odpustí ty zvěrstva co jsme dělali?" Ling se zasmál. "Možná že ano ale myslím si že to budou mít navždy utkvěné v paměti. Přeci jen jsme udělali více škody než užitku, byli jsme monstra co trápili všechny kolem a způsobovali utrpení pro radost bohatých a mocných. Proto já třeba nikdy neodpustím našemu mistrovi. Do našeho výcviku dával příliš násilí. Pamatuješ třeba na to kdy nás nechal jít po staré praskající podlaze a jakmile jsme byli slyšet zbičoval naše nohy, dal nám deku kterou jsme měli krátkou a poslal nás spát ven do sněhu a nikdy nekončící zimy? A pro jistotu aby jsme si nezakryli chodidla nám dával do kousku deky prášek který nás vždy pálil když jsme se rány snažili zakrýt?" Taryl se napnul jakoby mu byla způsobena nějaká velká bolest. "Ještě teď to cítím." Ling přikývl. "To i já bratře." Chvíli byli oba dva v tichu když tu náhle v lesích uviděli nějakou postavu který byla v momentě pryč. To je oba zaskočilo a rozhlíželi se kolem, všude před jejich očima se pohybovali postavy obrovskou rychlostí a takovými pohyby které neviděli už roky.