Bratrstvo světla

Král John

"Vaše veličenstvo! Na dveře kasáren byl vystřelen tento šíp s nějakým vzkazem! Tím šípem zabili jednoho muže co tam měl stráž!" Zařval Generál Talim. Král John se opatrně otočil, chytl si svá stará bolává záda a více se opřel o svoji zlatavou hůl plnou rudých diamantů. "Podejte mi ho Talime." Talin přikývl a jeho dlouhé blonďaté vlasy mu tím zakryli jeho azurové oči. Ty si svou svlanatou rukou upravil a svou sebevědomou chůzí šel ke králi. Opatrně mu předával vzkaz přičemž se mu nesnažil dívat do očí, neměl na to odvahu. "To se opět bojíš podívat se svému královi do jeho očí?" Generál se s nechutí podíval do jeho prokletého obličeje. Jeho obličej neměl kůži, jen shnilé maso. Na pravé tváři měl několik červů které mu užírali toho odporného masa, oči měl bílé jako sníh. Z pusy se mu táhl ohavný puch a zuby měl špičaté. "Děkuji vám generále, můžete jít." Generál pouze přikývl a odešel.
Když se král John ujistil že je Talim pryč, okamžitě začal číst vzkaz a poprvé v životě cítil, že se něčeho bojí.

Králi Johne, svou nesmrtelností kradeš životy jiným. Z tvého města sis nechal udělat farmu na lidské duše aby si žil věčně, taková moc z tebe udělala stvůru a já a můj bratr takové stvůry lovíme. Avšak aby jsme nezabíjeli okamžitě, máme pro tebe nabídku. Přeruš toto zvěrstvo a spokojeně umři, musíš pochopit že tvůj čas je pryč. Máš naše slovo že ti nijak neublížíme pokud tuto nabídku příjmeš, avšak pokud odmítneš nebo snad nabídku i porušíš, čeká tě smrt. Dnes jsme měli možnost zabít tě čtyřikrát. Popřemýšlej nad tím.

Bratři bílého bratrstva.

Král John se zasmál, jak ho můžou zabít? Nic na něj neplatí, ta čarodějka co na něj seslala to kouzlo to říkala. Dopis zmačkal a zahodil. Poté opět zavolal Generála. "Chci okamžitě zdvojnásobit stráž! Tady si ze mě nikdo střílet nebude!" Generál přikývl a raději odešel.

Další den našel další dopis sám král, byl zabodnutý do jeho osobního sluhy.  Psalo se v něm v podstatě to samé, bratrstvo mu dalo další nabídku ale král opět odmítnul a svou stráž opět rozšířil. Nejvíc se ale zděsil toho čísla, kolik možností ho měli zabít, stálo tam že ho mohli zabít už sedmkrát. Král se tedy zavřel do svých místností a nevycházel z nich. Schovával se tam až do večera, poté ulehl do své postele a snažil se usnout. V tom slyšel jakoby někdo do něčeho bouchl přímo vedle něj" Král sebou cuknul a poté se podíval vedle sebe na svůj noční stůl. Byl na něm probodnutý dopis stříbrnou dýkou. Král ji vytáhl a začal dopis opět číst a tentokrát byl pokapaný krví.

Králi Johne, svou nabídku jsme vám dali dvakrát avšak ani jednou jste nepřišel k rozumnému rozhodnutí. Bratrstvo světla takovéto nakládání s lidmi nesnese a proto jste nás donutil k nešťastnému rozhodnutí. Jste odsouzen k trestu smrti.



Král ten dopis nemusela ani číst. Před sebou slyšel dva hlasy které mluvili jednohlasně a předčítali mu ten dopis. Král dopis odložil na stolek a do ruky vzal dýku. "Myslíte si že nás dokážete zabít Králi? Jste starý a mrtvý, náš nůž vámi projede jako nůž máslem. Proto nám to nedramatizujte." Král odložil nůž a usmál se. "Vám to nedochází? Jsem nesmrtelný! Nic mě nezabije!" V tom se jeden z neznámých mužů začal smát.  "Slyšíš to Lingu? On si snad myslí že jsme uplně neschopní a neumíme si nic obstarat!" Král se zasmál tentokrát hlasitěji. "Jediné co mne mohlo zastavit byl liščí řev a ten byl už vyhuben! Nikde neroste!"  Řekl král tentokrát se zlobou. "Opravdu? Máš pravdu bratře, on si opravdu myslí že jsme neschopní. Můžete poděkovat čarodějce Králi, jak se jmenovala, Anna? To ona vás proměnila že?" Král se zarazil. "Jak to víte?"  Opět se ze tmy ozval hlas. "To ona nám o vás řekla, nesnáší co se z vás stalo.  Proto nám dala i tohle." Ozval se hlas a náhle do králova klína spadla růžová zářící bylina s menšími trny. "Ale, měl být už dávno pryč! Spálený! Vypleněný! Neměl existovat!" 
"Čarodějky respektují přírodu králi Johne. Chrání ji a pěstují různé rostliny, chrání je před jejich vyhubením." Král se tentokrát nezmohl ani na slovo. "Sbohem, Králi Johne." Ozval se hlas a král jako poslední věc spatřil dva páry azurově modrých očí a uslyšel jak jeden z jeho nezvaných návštěvníků tasí meč.