Jakmile jsem se začala stáčet do salta, proletěla pode mnou šílenou rychlostí kulka, která se následně zabodla do zdi. Střelec podrážděně zamručel a odhodil zbraň do rohu. Na nic jsem nečekala a hned po přesném dopadu jsem se rozeběhla na schody, které vedly na střechu.
Rychlostí blesku jsem je vyběhla.
Vydala jsem se směrem k únikovému východu, když v tom proti mně napochodovalo deset ozbrojených mužů v řadě. Pozvedli zbraně směrem k obloze a vystřelili. Až na jednu pistol, její majitel se zatvářil zmateně a já uslyšela hlasité STOP, které zakřičel někdo ze štábu.
Neovládla jsem se a začala se hlasitě smát. Postupně se ke mně přidávali i další, až se nakonec smáli všichni herci na place.
Tenhle záběr snad nenatočíme. Už po několikáté to někdo zkazil a jenom jednou já, což je docela úspěch, vzhledem k tomu, že je to můj první film.
„Tak jo lidi, natočíme to zítra. Pokaždé to někdo zkazí, stejně to už nemá cenu." Oznámil režisér a já to docela uvítala, dvacáté salto v tom co mám na sobě, se mi vážně dělat nechtělo.
***
Konečně jsem dojela domů a jako obvykle jsem se podívala do schránky, která většinou bývá prázdná. Dnes to tak nebylo. V schránce se nacházela bílá obálka.
Obálku jsem si vzala a otevřela dveře do vily.
Posadilajsem se na černobílou sedačku a dopis zvědavě otevřela.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
To co bylo v dopisy mně překvapilo. Drobné fialové kvítky ve tvaru kouličky na širokém stonku. Kdo by mi mohl posílat kytky? A kytky v dopise? Netušila jsem, co to znamená a tento pocit neumocnil ani lísteček, který vypadl z obálky.
Česnek.
Jsi mi docela protivná.
Stálo na papírku. Jsi mi docela protivná!! Co jsem komu udělala, že i mně musí přijít vzkaz. Počkat, co tam dělá česnek, zarazila jsem se. Proč mi někdo pošle kytku, nápis jsi mi docela protivná a nápis česnek. To vážně postrádá všechnu logiku.
Možná to je nějaká šifra, která vůbec není adresovaná mně. Někdo si jenom spletl schránku. Napadl mě scénář, který se mi zamlouval. Zkontroluji adresu.
Laura Katherine Kay
Nic víc, nic míň. Ale i pouhá tři slova mi způsobila záchvat paniky. Dopis je pro mě, to už je jisté. Kdo ale zná moje prostřední jméno. Znám ho já, rodiče, vedoucí štábu. Vypočítávala jsem. Nikdo jiný mně nenapadal.
Ahoj, tohle je první kapitolka a moc toho tam není. Prostě mně to napadlo a tak jsem psala.
Pište, co bych mohla zlepšit.
Co tam podle vás dělá česnek?
Budu ráda i za hvězdičky.
PS. Na obrázku je moje představa Laury (Vím, je to Debbi)
