Dopisy

Proč?

Obě jsme vstoupily, její pokoj byl celý moderní, ale mně nejvíc zaujala nástěnka přes celou zeď.

„Proč." Bylo to to jediné, co jsem stihla říct, než se mi zatmělo před očima.

***

„A vítězkou konkurzu na hlavní roli se stává Sophie Stevens." Pronesl režisér. Asi dvě stovky holek si povzdychly, pouze jedna blondýnka zhruba naproti mně se vítězně usmála. Já si nepovzdychla, na konkurz jsem šla jenom kvůli rodičům. Poslali mě sem kvůli gymnastice.

NUTNOST, ABY UCHAZEČKA OVLÁDALA GYMNASTICKÉ PRVKY

Ten nápis si pamatuju, sice ne celý, ale tu podstatnou část ano. Nápis, který mi změnil živou. Naštěstí jenom na pár dní. Teď pro mě tohle divadlo končí.

Ano, jsem, nebo spíš byla jsem gymnastka. Od té doby co bydlím sama, už nejsem. Gymnastika byla snem mé matky a tak já musela dělat to, co chtěla matka.

Sophie odešla dveřmi vpravo vybrané, avšak režisér stále zůstal, i když dnes byl konkurz jen na roli Alexis.

Režisér pokračoval, „gymnastickou dablérkou se stává Laura Kay,".

Ale ne, já se do téhle šaškárny nechci zapojit. Jo, přišla jsem sem, ale co jsem měla dělat, když mě sem přihlásila matka. A hlavně, účastnice konkurzu musely být gymnastky.

Moc jsem to nechápala, ale prošla jsem dveřmi, kterými před pár okamžiky prošla i Sophie.