Předchozí část je před upozorněním, minulý týden mi blbnul wattpad.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Brambořík.
Končím.
Další vzkaz. Končí. Nevím co tím myslí, ale doufám, že mi přestanou chodit dopisy, kvůli kterým se dost bojím.
Sedm dnů, sedm stejných dopisních obálek, sedm květin, sedm vzkazů a nekonečně mnoho otázek. Nevím, co to celé znamená, nevím, co jsem komu udělala.
Pryč od dopisů, dneska jdu na návštěvu k Sophie. Převlékla jsem se a vyrazila.
Dojela jsem před obrovskou vilu větší, asi tak jako dvě nebo tři moje vedle sebe, je to prostě obří.
Došla jsem ke dveřím, které se právě otevíraly.
„Ahoj." Vykřikla Sophie hned, jak si mně vtáhla do objetí.
„Ahoj." Odpověděla jsem a objetí opětovala.
„Pojď, půjdeme do mého pokoje, za chvíli se vrátí sestra z natáčení."
„Tak mně veď, tady nemám šanci se vyznat." Odpověděla jsem se smíchem.
„Uznávám, je to tady trochu větší, ale to nevadí." Řekla a taky se zasmála.
„Trochu." Řekla jsem nechápavě.
„Moji rodiče jsou bohatí, jsem zvyklá na takovýhle styl bydlení." Odvětila a pokrčila rameny.
„Tak pojď." S těmito slovy začala stoupat po schodech, které vedly do prvního patra.
Všechny dveře zde byly polepené vzkazy a plakáty herců a hereček, které jsem dobře poznávala, kromě jedněch. Do těch jsme zamířili.
„Vítej v mém království." Řekla a rychlým pohybem otevřela dveře.
Obě jsme vstoupily, její pokoj byl celý moderní, ale mně nejvíc zaujala nástěnka přes celou zeď.
Další část je zde, je to rychlejší, než jsem si myslela, ale byly by kapitoly o ničem, což jsem nechtěla. Nevím, kolik přesně bude ještě kapitolek, ale minimálně čtyři to budou.
Můžete hádat, co je na nástěnce. Osobně si myslím, že je to docela průhledné.
Za hvězdičky a komentáře předem děkuji.
PS: Kapitolku přidávám už dneska, protože zítra jedu z příměstského tábora hned na vodu a na wifi nemám šanci se dostat.
