Tato knížka vypráví o dvou holkách, které se náhodou potkají ve škole kam obě chodí. Obě si však všimnou, že mají stejné znamínko na krku letícího draka kštící oheň. V tom okamžiku zjistí ze nejsou normální lidé jako ostatní. Jsou totiž draky a nosí...
O pár týdnů později jsem šla s Vendy tábořit, poblíž chaty její babičky. Furt jsme přemýšlely nad tím videem a já nevím jestli tomu mám věřit ale bylo by to príma to vám řeknu. Už je naštěstí Červenec a konečně skončila škola tak jsme měli hodně času na sebe.
,,Elis pojď mi pomoct." vykřikne Vendy ,,Už běžím." Vzali jsme sebou aji Rainbow a Rikiho aby byly na čerstvém vzduchu s námy. Zrovna si v trávě hrály s míčkem, který měl uvnitř rolničku. ,,S čím ti můžu pomoct?"" ,,No ja zatím rozložím spacáky a udělám místo pro ohniště a ty jdi posbírat dříví do ohně. A vezmi rovnou i kýbl a u studánky naber vodu."
Když jsem přišla se vším na co mě Vendy poslala, už bylo vše hotové. Oba papoušci leželi v trávě se zavřenýma očima. Byla by to pěkná fotka. Ale teď nebudu myslet na focení radši budu s Vendy. Je to přece moje BFF.
Už se blížil večer. Bylo 19:00 ale stále světlo. ,,Co budeme dělat?" Otázala jsem se. ,,Já zatím můžu připravit špekáčky a ty talíře a vše ostatní. Nebo chceš naopak?" ,,Ne to je v poho" hodila jsem malý úsměv a šla vše přichystat.
Když už jsme opékaly, papoušci byly vzhůru a nadšeně pozorovali oheň. Jen doufám že ani jednoho nenapadne se k ohni přiblížit. ,,Přineslas s sebou hvězdářský dalekohled?" Zeptala jsem se Vendy ,,Jojo neboj nenechala jsem ho doma. Mám ho v batohu, celou sadu" řekla a usmála se. ,,Teď jen aby nám to počasí přálo." Řekla jsem a podívala se na teď už šerou až už noční oblohu. ,,Nevidím žádný nepříjemný mrak.... .... až na tady tenhle." Řekla s velkým úsměvem a ukázala na tak pidi mrak že i já jsem byla větší než on. Obě jsme se zasmály.
Bylo asi 23:00 hodin a nás už přestalo bavit pozorovat noční oblohu. Ale podívaná to byla. Bylo vidět spousta souhvězdí. Třeba kuřátka, malý a velký vůz, orion..... No prostě souhvězdí. ,,Půjdeme už spát?" Se zívnutím se zeptala Vendy. ,,Asi jo" řekla jsem taky se zívnutím, ale to jen proto, že jsem se nakazila od Vendy. Ležely jsme na spacacích (uvnitř bylo neskutečné vedro) a chvíly jsme si povídaly. Ke každé přišel její papouch a spokojeně usnul, až jsme z nich také usnuly.
Zph. Rikiho
Konečně usly. Po 5 minutách přectíraného spaní, jsem se zvedl od Elis a pomalu šel za na zádech ležící Rainbow. To není možný, tak mi tady jdeme do akce a ona usne. Výborný. ,,Pst Rainbow vztávej!!" Zašeptal jsem. ,,Mmmm ještě 5 minut" zašeptala Rainbow a zvedla jednu nožičku. ,,Noták vztávej." Štouchl jsem ji. ,,Je čas na transformaci." Řekl jsem a šel o kousek dál abych se proměnil.... Ještě jsem to nikdy nezkoušel jelikož jsem musel být s Elis. A navíc žiju ve městě takže i když byla ve škole, spousta lidí šlo okolo. Tak dobrá jde se na to...
Zatnul jsem zobák a najednou se okolo začal vířit žlutý prášek. Cítil jsem jak se začínám zvětšovat a měnit. A už to bylo. Podíval jsem se na desetkrát menší Rainbow, která už stála na zemi s otevřeným zobákem. ,,Tak co jak vypadám?" ,,Úžasně, jseš hrozně pěknej!!" ,,Hele dones mi od některé z nich zrcátko chci se vidět i s hlavou."
Když doběhla se zrcátkem v zobáku, podržela mi ho a já se na sebe konečně podíval. Nevypadal jsem zle. Vypadal jsem asi nějak takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tak teď jsi na řadě ty." ,,Dobře ale nevím jestli to zvládnu." ,,Neboj to zvládneš, musíš věřit." ,,Tak dobře jdu do toho."
Z
ačala se proměňovat. Bylo to úplně stejné jak u mě akorát kolem ní vířil prach červený. Tak a je to. Oba jsme draci. ,,Tak co jak vypadám?" ,,Úžasně,podívej se do zrcátka." Vypadala přesně takhle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Tak jo je čas letět k naší paní. Vem svojí chráněnku a já tu svoji. O jejich věci se prozatím nestarejme." Řekl jsem, popadl Elis do rukou a vzlétl jsem. Jakmile vzlétla i Rainbow s Vendy, vyrazil jsem.
Po pár minutách
Už jsme se skoro blížili k cíli nebo-li k tajnému portálu ve vnitru skály, který byl určený jen pro draky. Když jsme se tam dostavili, vletěli jsme dovnitř portálu.............
,,Už jste tady?" Ozval se hlas ze tmy místnosti kam jsme právě vletěli. ,,Ano má paní. Neseme je obě." Odpověděl jsem a čekal na další pokyny.....