Ležím někde na lavičce, pomalu se probouzím a vidím jak všichni na mě koukají Cindy, Kristián a celá rodina. Cindy si ke mě sedne a zeptá se jestli jsem v pohodě a taky mi podává krev já jí ale řeknu že nechci, že chci ještě den vydržet že to nevzdám Kristián si ke mě taky sedne a řekne ať piju, že se omlouvá že to přehnal a vidí že jsem toho už hodně vydržela když jsem se na něj nevrhla a nezabila ho. Já jsem ale odmlouvala nechtěla jsem pít zvedla jsem se ale trochu se mi zamotala hlava a málem jsem zase spadla ale Kristián mě chytil.
Já se ale rychle vzpamatovala a řekla, že jdu domů že to ještě ten den vydržím a klidně i díl aby viděl že něco vydržím. Kristián ale řekl že to už stačí že můžu taky umřít pokud nezačnu pít krev a že mu už nic dokazovat nemusím, že to vidí že něco zvládnu. Já ho ale už dávno neposlouchala co říká a šla jsem domů lehla jsem si do postele a šla spát. Když jsem se ráno probudila tak jsem se cítila úplně jako mrtvá ale nebyla jsem což je úspěch a taky jsem si řekla že vydržím díl. Najednou ale nikdo klepe já se divím kdo tak brzo to může být tak se jdu podívat, a on Kristián pozdravím ho a řeknu co tady děláš a ještě k tomu takhle brzo a bez Cindy, odpoví že mě jen přišel zkontrolovat jestli žiju já se tomu jen zasměju, ale je to tu zas nohy mě neudrží a já zase padám a pak jen vidím jak mě Kristián chytá a pak nic.
