Fucking Kids [SLOW UPDATES]❌

5. - Nenávidím porody

Pár dní po tom, co jsme se spolu vyspali si Mary udělala test a byla těhotná. Já jsem byl docela rád, že budu mít další dítě. Jako další dítě bych chtěl kluka a chci, aby taky pokračoval i s Tommym v hudbě. 

Asi dva týdny po tom, co si dělala test, jí začalo být špatně, tak jsem s ní zašel k doktorovi. Říkal si nějak gyneco nebo tak nějak. Řekl nám, že je tohle v těhotenství normální, ale že Mary má rizikové těhotenství a že by neměla dělat žádnou těžkou práci. Tohle už bylo v pohodě, protože jsme ted' s klukama měli konečně prachy. Náš plán vyšel a ta společnost nám musela vyplatit několik stovek tisíc. Všichni čtyři jsme se už přestěhovali do docela velkých baráků, ale já ho měl největší. Lidi, co bydleli kolem nás, věděli, že tam a tam bydlí ten Freddie Mercury, ale nějak to nehrotili. 

Za pár dní měla mít Mary termín porodu a já se na našeho potomka hrozně těšil. Ani ona nevěděla pohlaví, takže to pro nás bude takové překvapení.

"Dobrou noc, lásko." políbil jsem Mary na tvář, zhasnul jsem a zachumlal jsem se do peřiny.

"Dobrou." odpověděla mi.

Chvíli jsem ještě přemýšlel o naší kapela, ale za chvilku jsem usnul. Byl jsem docela unavený, protože jsme celý den byli ve studiu a nahrávali novou desku.

Probudila mě až Mary, která křičela.Otočil jsem se na ni a zeptal se, co se děje.

"Já... Mám kontrakce a krvácím... Myslím, že brzo porodím." řekl a já běžel zavolat záchranku. Do pěti minut přijeli a mezitím, co nakládali Mary, tak jsem vzbudil Petera a řekl jsem mu, at' se postará o Tommyho. 

Do nemocnice jsem jel v sanitce s Mary a celou dobu ji držel za ruku a říkal ji, že to bude dobrý, ale věděl jsem, že to nebude dobrý. Při prvním těhotenství takhle nekrvácela. V nemocnici ji rovnou vezli na sál a mně nezbývalo nic jiného, než si sednou na židli a čekat. Nevím, jak dlouho jsem čekal, ale usnul jsem s podepřenou hlavou a vzbudila mě až nějaká sestřička, která v ruce držela dítě. 

"Ano? Co se stalo?" zeptal jsem se rozespale.

"Máte syna." řekl a usmála se. "Ale s vaší paní to bude horší." řekla a já zesmutněl.

"Co se jí stalo?" zeptal se jí.

"Ztratila hodně krve a vykrvácela..." řekla. "Je mi to líto." dodala. Tohle jsem nevydržel a do židle, na které jsem ještě před chvílí seděl, jsem kopnul až odletěla někam do neznáma.

"Měl byste tomuto drobečkovi vybrat jméno." řekla a usmála se na mně, když jsem se uklidnil.

"Jo, jasně. Už ho mám vymyšlený." řekl jsem nepřítomně.

"Tak jak se bude jmenovat?" zeptala se a podala mi ho.

"Adam..." řekl jsem a smutně se na ni usmál. Adam...Tohle jméno se líbilo Mary... "A...Kdy si ho budu moct vzít domů?" zeptal jsem se.

"Příští týden." řekla a zase se na mně usmála, vzala si ode mně Adama a odešla s ním. A já jsem se vydal pěšky domů. 

Když jsem přišel domů, skočil jsem do postele, začal jsem brečet a za chvíli mě ten pláč unavil, tak jsem usnul.