Deník Růží

Rána do Zad

Tohle je 30 část!!!! Trochu mi to blbne

Věnováno všem rodičům.
" I když nás často naštvete máme vás rádi"
Hypatie z Alexandrie
(možná)

Stalo se vám někdy že vám rodiče chyběli?
Chyběli vám jejich handrkování a spolupráce, jejich vzájemná láska k vám, a všem ostatním?
Mě nikdy! Teda až do dnes.
Tania u nás přespala. Byla zhroucená víc než kdy jindy a její optimismus byl ten tam. Nebyla jediná, pochybovala jsem o sobě čím dál více.
Byla jsem z Dětského domova, moji adoptivní rodiče mi nic neřekli.
Těď si zmizeli a zrovna když je nejvíce potřebuji. Kam a proč odešli?
Tahle otázka mě trápila víc a víc.
"Je mi to líto." Ozvalo se z Gauče.
,,byla jsem hloupá, promiň Rose"
,, to nic Tanio, ty za ni namůžeš"!
,,je to moje dcera!-"
,, moje babička, mě obelhávala celý můj život a já myslela že jen ona mi rozumí."

Tania se smutně převalila na gauči a zavřela oči. Já ji nechala dále ležet a odešla hledat lístek nebo něco jiného co zbylo po rodičích tady abych je našla. Hledala jsem v kuchyni, v ložnice v knihovně, všude. Pak jsem došla do koupelny. V koupelně byla všude rozcákaná voda a na zemi ležela maminčina kabelka. Kousek dál bylo na šuplíku kousek látky a na ztcadlu byli rtěnkou napsáno.

Myslela sis že si chytrá, co Rose, ale já ksem bždy o krok napřed holka.
Alexandra

Mamí, tatí začala jsě bezvládně řvát po koupelně,
,, jsem tak hloupá, já se starala ksem o sebe a nechala jsem je sǎotné s tyrankou, teď je odvedla pryč a já je nemohu zachránit."

Slyšela jsem jak přichází Tania a drží v ruce lístek, byla bledá a měla zarudlé oči. Vypadala jak zombie. Jen ukázala na dveře a rozklepala se : Je tam John, John Death, za dveřni. Zašeptala tak tiše jak jsem ji ještě neslyšela. Na papírku stálo,
Ahoj Rose, sekdi se se mnou, dnes večer tř znu na večeři do Café de la Brulé, popovídáme si, třeba o tvích rodičích a tobě.
John😃