Má mě rád! Nemá mě ráda!

1.

Před 8 lety:

,,Rossi!'' zavolala mě máma. Zvedl jsem se od televize a šel za mámou do kuchyně.

,,No?'' zeptal jsem se.

,,Mohl by si pohlídat Candy?'' zeptala se mě mamka. To snad ne!?

,,Mami, já už nic jiného nedělám! Chci jít o víkendu ven s přáteli a nesedět doma a starat se o sedmiletou holku, která se mě neustále ptá na ty největší kraviny!!!'' zařval jsem. Každý víkend ji hlídám místo toho, abych si někdy někam zašel s klukama ven. Máma se podívala za mě. Otočil jsem se. Za mnou stála Candace a její máma. Candy se na mě dívala s uplakanýma očima, pak se otočila a běžela ven. Paní Jacksonová se rozběhla za ní. Máma to radši ani nekomentovala. Šel jsem nahoru do svého pokoje. Sedl jsem si ke compu a přihlásil se na fb. Napsal jsem kámošům, jestli nezajdeme na hřiště. Všichni souhlasili. Smluvili jsme si sraz za 10min v parku. Nechal jsem si na sobě tepláky a tričko, vzal si mobil a klíče a mohl vyrazit. Seběhl jsem schody dolů. Dole v obýváku už seděla Candace. Prošel jsem beze slov kolem nich.

,,Nechtěl by si něco říct?'' zeptala se máma. V jejím hlase bylo slyšet, jak je na mě naštvaná.

,,Ehm... ne?'' řekl jsem a obouval se.

,,Aha a kam si jako myslíš, že jdeš!?'' zařvala na mě.

,,Na hřiště!'' zařval jsem na ni zpátky. Rychle jsem popadl bundu, otevřel dveře a vyšel ven. Těsně, než jsem za sebou zavřel, jsem zaslechl malou Candace.

,,Nemá mě rád.''...

--------------------------------------------------------------------
Současnost

,,Rossi!!!'' vykřikla nadšeně máma, když mě zahlédla vycházet z letiště. Došel jsem k nim. Máma mě láskyplně objala. Po dlouhém objetí jsem se pozdravil s tátou.

,,Tady je náš vysokoškolák!'' poplácal mě po zádech. Zasmáli jsme se. Dal jsem věci do auta a nastoupil. Jeli jsme ulicí, ve které rozhodně nebydlíme.

,,Kam jedeme?'' zeptal jsem se.

,,K Jacksonům.'' odpověděla mi máma. To jméno mi něco říká, ale nevím, kde jsem to slyšel. Zastavili jsme před domem. Vystoupili jsme a šli dál. Ani jsme nemuseli zvonit nebo klepat, protože nám hned paní otevřela. Rodiče se s ní pozdravili.

,,Dobrý den.'' pozdravil jsem slušně.

,,No né!!! Rossi! Vůbec ses nezměnil. Pořád stejný hezoun!'' usmála se na mě paní Jacksonová. Přesunuli jsme se do obývacího pokoje a sedli si na gauč.

,,Rossi, co si dáš k pití?'' zeptala se mile paní Jacksonová.

,,Já nic, děkuji.'' poděkoval jsem. Paní Jacksonová odběhla do kuchyně. Zaslechli jsme otevírání vchodových dveří.

,,Jsem doma!'' zavolala nějaká holka. Přišla do obýváku. Byla mi povědomá...

,,Ahoj.'' pozdravila moje rodiče a mě si nevšimla. Paní Jacksonová přišla s dvěma hrnky kávy a postavila je na stolek.

,,Už ses pozdravila s Rossem?'' koukla na svoji tu dívku.

,,S kým!?'' zaraženě se zeptala. Podívala se na mě. Ve tváři měla neutrální výraz.

,,Ahoj.'' pozdravila mě.

,,Ahoj.'' pozdravil jsem ji. Chvíli jsme na sebe zírali. Pak ta holka odešla do kuchyně.

,,Kdo to je?'' zeptal jsem se táty.

,,Candace. Ty si ji nepamatuješ? Hlídal si ji, když ti bylo třináct a jí sedm...'' vysvětlil mi to táta. Zmateně jsem se na něho podíval.

,,To není Candace. Vždyť si ji pamatuju takhle malou.'' ukázal jsem její předchozí výšku, když jí bylo sedm...

,,Za tu dobu, co jsi tady nebyl, tak vyrostla. Už jí je patnáct.'' nestačil jsem koukat. Ta malá holčička, co ujížděla na Winx Clubu, My Little Pony, Mickeyho klubíku a dalších blbostech, tak vyrostla a... zkrásněla... Z kuchyně se ozývala hudba.

,,Půjdu se tam podívat.'' nabídl jsem se. Zvedl jsem se z gauče a šel do kuchyně. Candace stála u linky a něco si připravovala a k tomu jí hrála hlasitá hudba z rádia.

,,Mohla by sis to ztlumit?'' zeptal jsem se jí. Otočila se, změřila si mě pohledem a ztlumila rádio.

,,Dík.'' poděkoval jsem. Chvíli jsem tam jen stál. Nechtělo se mi vracet se do obýváku, tak jsem zůstal a chtěl si trošku popovídat se svojí starou známou...