Nemuseli jsme mluvit, abychom si rozuměli.
Scházeli jsme se vždycky po škole na našem místě.
Seděli jsme tu, koukali se na krásu našeho města a drželi se za ruce.
Bylo to něco kouzelného.
Ale zároveň zvláštního.
Celé to bylo zvláštní.
To, že ses s nikým nebavil.
Vlastně ani se mnou.
Nikdy si na mě nepromluvil.
Nikde.
Ani ve škole, ani na té večeři, v McDonaldu, v autě.
Prostě nikde a nikdy.
Pořád jsem nad tím musela přemýšlet.
ČTEŠ
Tommy {Short Story}✔
Cerita PendekVěděla jsem, že zlomené srdce bolí. Ale nevěděla jsem, jaky lék na něj je. Je na něj vůbec nějaký lék? Zapomenout. Jenže to nejde.. ------------------------ Original story by: Lucc9847 Cover by: AyelaRier
