My story

8. Love

Itachi: Něco by tu bylo...

Tak to by mě zajímalo co.

Než jsem stihla začít znovu vnímat, byl nebezpečně blízko mě. On se neustále přibližoval, až jsem musela přejít ze sedu do lehu. Skláněl se nade mnou a já dokázala jenom nasávat jeho vůni. Hluboce se mi zadíval do očí, a pak mě něžně políbil. Trvalo to tak krátce, a přitom tak dlouho. Pomalu se ode mě odtáh, a pak řekl ty dvě slova. Ty, co jsem chtěla tak dlouho od někoho slyšet.
„Miluju tě."
,,Já tebe taky."

K naší smůle do pokoje vrazil Tobi a začal skákat na posteli. Po něm přišli i ostatní a vyptávali se, jak se cítím.

Pomalu jsem si navykala na každodenní trénink. Už to naštěstí nebyly takové sebevraždy, ale netvrdím, že mě Itachi nemusel ošetřovat. Sem tam jsem chodila na mise, přesně tak, jak říkal Pein. S Itachim jsme si užívali společnost a lásku toho druhého. Všechno bylo perfektní, ale všechno jednou končí.

Bylo poklidné ráno a všichni ještě spali. Znenadání se ozvala hlasitá rána, která všechny probudila, všechny až na Tobiho. Ti, co byly vzhůru, se sbíhali ke zdroji hluku. Já jsem tam dorazila jako první, a to, co jsem viděla mi vyrazilo ještě víc dech, než ten běh.
Byl to....

S...Sasuke?!
Co tu děláš?
,,Přišel jsem si pro tebe!"
Pro mě? A to jako proč, vždyť si mě nenáviděl, pohrdal mnou!
,,To není pravda! Po tom, co si mi řekla u toho vodopádu, jsem přemýšlel, jak o tobě, tak o sobě."
,,Nejdřív jsem byl arogantní blbec a myslel si, jak si otravná, ale pak jsem si něco uvědomil."
,,Celou dobu jsem si to jenom nalhával, utíkal jsem před pravdou, nechtěl jsem si totiž nikoho pustit k tělu, ale ty, ty jsi změnila můj život."
,,J...já tě m...miluju."
,,Sasuke," vydechla
jsem s údivem vepsaný ve tváři.
Nevím, jak ti to mám říct, ale já miluju Itachiho...

Itachi: ,,Ale já nemiluji tebe!"

COŽE ?!

Takové drama, až jsem se při tom psaní orosila. :D
Co asi bude dál?