Jazyková bariéra /oneshot/

..:: FINAL ::..

Prochází se zalidněnými ulicemi Tokia. Vůbec netuší, kde se to právě nachází. Ztratila se své nejlepší kamarádce, když se spolu dívaly na oblečení s U-KISS a potom... jí Karin zmizela z dohledu. Ani na cestu se nemůže zeptat. (Zaprvé - Neumí Japonsky a její angličtina je taky na úrovni Shin SooHyuna. A za druhé - Neví jak se jmenuje jejich hotel.) A telefon má už skoro vybitý a k tomu nemá kredit! Tohle je vážně zákon schválnosti! Proč se tohle vždycky stane zrovna jí?!

Zastaví a koukne se na oblohu. Na tom sluníčku se asi za chvíli rozpustí. Je uprostřed léta a tady v Asii to opravdu paří. A to jí máti chtěla narvat do kufru ještě minimálně tři svetry... Ještě že ji ukecala jen na jeden.

Opět sklopí pohled k zemi.

,Ach jo... Karí... Zachraň mě...' zaúpěla v duchu. Bože... Proč jí tohle děláš?! Co udělala tak hrozného, že se jí to takto oplácíš?! No... Tak kouká na Hard Yaoi... To je toho... Ehm... Taky to čte a píše... ale to furt nic není! VÁŽNĚ!

"Kikíííí~~~!!!" eh? Otočila se za hlasem. Co? Karin? Už z toho sluníčka asi vážně dostala úpal. Jinak to není možné. Přes silnici před ní stojí její kamarádka, která na ni volá a mává na ni.

"Kikííí~~~!!" uslyší znovu. Co? Takže to není jen přelud?! Usměje se blahem. Už skoro ani nedoufala!

"Karííí~~!!" vykřikne a utíká k ní.

"NE! STŮJ!!!" zběsile na ní vykřikne a ona poslechne. Co? Stát? Nechápe. Najednou uslyší hlasité troubení, které je každou chvílí hlasitější a hlasitější. Otočí hlavu.

Přímo na ni se bleskovou rychlostí řítí auto. ,Ne... POMOC! PROSÍM' zaprosí v duchu. Nemůže se ani hnout. Stojí jako opařená a jen kouká, jak se to auto přibližuje.

Najednou ucítí na svém zápěstí nějaký tlak... a... a dál neví, co bylo. Je úplně vytřeštěná. Někdo ji stáhl ze silnice. Teď ji objímá kolem ramen a jsou spolu na zemi.

Chlapec, kterému spadly brýle a kapuce z hlavy, se postavil a pomohl na nohy i dívce, která vytřeštěně pozoruje svoji kamarádku, která se pokouší přeběhnout přeplněnou ulici.

Kolem dvojce se mezitím stihnul vytvořit kroužek lidí, kteří si je začali fotit, hned co si uvědomili, kdo to je. Chlapec nijak nezmatkoval a bleskem ze sebe strhl mikinu, kterou hodil přes dívku tak, aby jí nebylo vidět do obličeje.

Kiki nic z toho nechápe. Ten muž s ní manipuluje, jak on chce. Najednou se jí zmocnil strach.

,Kdo je to? Proč to dělá? Nechce mě unést, že ne?' Tyto otázky, na které nemá odpověď, bloudily její hlavou.

Těsně vedle nich zastavila černá osmi-místní dodávka s černými skly.

"여기서 뭐하는거야?! 사정 해!" (Co tu děláš?! Dělej, zalez!) ozvalo se z auta. Chlapec rychle strčil do dívky a ta skončila na zadní sedačce.

"Íík!" vypískla, když někdo silně bouchl dveřmi. Pomalu a nenápadně se na toho dotyčného koukla.

To není možné... Jakoby se jí právě zastavil svět. Vždyť právě před ní sedí její Ultimate Bias! Její vysněný princ!

"아! 케빈! 누구세요?!" (Ya! Kevine! Kdo to je?!)

"관리자는 기념품을 사는 일본을 복용하고 있는지 행복 할 것이다." (Manažer nebude mít radost, že si z Japonska sebou bereš živý suvenýr.) všech pět chlapců v autě se začalo přeřvávat. Kiki lítala pohledem po všech přítomných a nemohla uvěřit vlastním očím. Plus... vůbec jim nerozuměla, ale nějak tak tušila, že se baví o ní.