Život Vlkodlaka

Vlčí instinkt

Ráno se kluci vzbudili až nějak v 11.00 hodin ráno. Když konečně vstali šli se obléknout a nasnídat se. Ale přesto po celou tu dobu nemohl Jack přestat myslet na ten děsivý a zároveň zvláštní sen. Pořád mu to vrtalo hlavou. On a potomkem vlkodlaka. Ano je pravda že svého otce nikdy neviděl ani nepoznal, ale tohle. Pokaždé když se pokoušel něco zjistit od mamky nikdy mu nic neřekla. Jenom to že potom co se narodil nadobro zmizel. Už ho nikdy nikdo neviděl. Tušil že jeho mamka mu něco tají, jenom nemohl přijít na to co. A teďka už to asi nejspíš věděl. Jeho otec je vlkodlak a on je synem vlkodlaka.

'No tak moment,moment! Kde se píše že je to opravdu tak.' Pomyslel si sám pro sebe Jack. 'Třeba to opravdu mohl být jenom sen. Přeci jenom jsme se s Kevinem dívali celý večer na horory. Mohla to být jenom nějaká noční můra. Hm, asi to bude tak.'

"Halóóó, je někdo doma? Jacku? Jacku!"

"Co?"

"Ptám se jestli se půjdeme dneska projít do lesa? Do náší tajné skrýše na stromě?" Najednou si Jack uvědomil že celou dobu byl mimo, když na něho Kevin mluvil.

"Jo, jo jasně. Proč ne?!" Řekl horlivě, aby nedal znát strach z toho že půjdou zrovna dneska do lesa. Prozatím mu stačilo to trauma z toho snu nepotřebuje dostat rovnou infarkt.

"Hele kámo, jsi v pohodě? Řekl bych že máš z něčeho dost nahnáno? Není to z toho večera?"

"Cože? Ale ne vůbec ne. Jenom, že já....no.....ehm.....nepůjdeme dneska radši někam jinam než do lesa?"

"No tak jo. Jestli ti potom bude líp. Můžeme jít třeba do kina? Co ty na to?" Zeptal se Kevin.

"Jo. To by šlo. Po obědě si můžeme na něco zajít."

"Tak dobře."

'Uf. To bylo jen tak, tak.' Pomyslel si v duchu Jack. Byl rád že nakonec do lesa nepůjdou a půjdou radši někam do kina na super film.

Odpoledne: 15.05 hodin.

Konečně odpoledne. Kluci měli naplánováno jít společně do kina. Kevin mezi tím odešel zpátky domů, aby se připravil o zařídil jim nějaká pěkná místa v sále. Jack byl zatím doma a snažil se zabavit. Doma byl pár hodin sám, protože jeho mamka odjela na nákupy. Jenže ho nic nenapadlo a tak se rozhodl že si chvilku zdřímne. Jenže co se nestalo......

"Sakra. Za pár minut začíná ten film. Musím se tam co nejrychleji dostat, jenže jak." Jack na nic nečekal. Popadl bundu a vyřítil se z domu a už pelášil do kina.

'To nemůžu přeci stihnout.'

Najednou se prudce zastavil. Nebyl jsi úplně jistý ale zdálo se mu že najednou vydí o dost líp než před tím. Asi se mu to vážně jenom zdálo. Potřeboval si oddychnout. Sedl si tedy na nejbližší lavičku a zrychleně oddychoval.

Zhluboka se nadechl nosem. V tom ucítil podivný zápach. Bylo to jako směs mužské kolínské a popcornu.

"Co to?????" Ne to snad ne. To je teďka jedno musím běžet dál.

Jack se tedy znovu postavil a běžel dál. Tentokrát běžel, ale skoro dvakrát rychleji než před tím. Připadalo mu že by klidně dokázal předběhnout i nejrychlejšího člověka na světě. Běžel a běžel. Ani ne za deset minut už stál před kinem. Vřítil se dovnitř a přímo do sálu číslo 5 kde už na něho čekal Kevin.

"No sláva. Už jsem si myslel že nepřídeš. Kde jsi byl?"

"Tohle mi nikdy neuvěříš kámo, ale je to tak. Pojď dovnitř. Tam ti to všechno řeknu." Když vešli do sálu a sedli si na svá místa. Jack začal Kevinovi líčit co se mu stalo. Jak se mu najednou zlepšil zrak a čich a když běžel do kina.

"Bylo to opravdu zvláštní jako kdybych získal nějaké superschopnosti."

"Hm. Je to opravdu divné kámo, ale nevím proč?!."

"Ten sen." Vzpomněl si najednou Jack.

"Jaký sen?" Nechápal Kevin.

"To ti povím až zase jindy, teď už ale buď potichu začíná film."

"Tak tedy dobře."