● Popcorn ( Bucky Barnes)

Popcorn

Takže tohle byla původně taková mni jednorázovka, než jsem se z ní rozhodla udělat příběh :D. Tak mi za to neukousněte hlavu a berte to jako prolog, protože jsem to už nechtěla znovu přepisovat :D.

,, No to si děláte srandu!"  Vykřikla jsem naštvaně a dál se prohrabávala skřínkou.  Přísahala bych bohu, že ten pitomej popcorn jsem kupovala!

,, Máš to Liv?" Zakřičela na mě Aubrey z obýváku.

,, Ne! Ale kupovala jsem to!" Zaječela jsem na ní zpátky.

,, Tak to nech bejt. " Zavřela jsem naštvaně skříňku a šla do obýváku. Aubrey byla rozvalená přes celej gauč a nenávistně sledovala Magnuse, který ležel na mí posteli v ložnici, tak jako vždycky.

,, Fakt by jsi si měla zajít psychologovi. Je to jen pes Aubrey. Ne žádnej pomatenej kanibal, který tě sežere zaživa, když se otočíš."  Opřela jsem se o rám dveří a uchechtla se. ,, A když jsme u toho, když zvedneš svůj zadek, tak tam najdeš mojí peněženku."

,, Možná to není kanibal, ale čeká na to až se otočím a on se mi zase bude moct vyválet v mích věcech! Víš jak dlouho mi naposledy trvalo dostat ty jeho chlupy z mí ho kabátu!" Zavrčela nevrle. Hodila mi peněženku a dál hypnotizovala Magnuse. ,, Přísahám bohu! To tlustý zvíře mi to dělá naschvál!"

,, Tak naposledy není tlustý! Má jen silnou srst a-" Magnus si nahlas uprdl. ,, Já už radši půjdu!" Sebrala jsem si mikinu a běžela rychle ke dveřím, než se ten smrad mohl dostat ke mě.

,, Já to říkala!"

,, Jasně!"Zasmála jsem se. Vyšla jsem na čerstvej vzduch...díky bohu a vydala jsem se po svý obvyklý trase, která směřovala ke Kippovi. U něj jsem si mohla být na sto procent jistá, že má otevřeno. Ten chlap tam byl skoro dvacet čtyry hodin denně a občas jsem uvažovala nad tím jestli vůbec spí, protože ať jsem přišla kdykoliv, tak tam seděl a děsivě na mě zíral. Zašla jsem za roh a vstoupila do obchodu.

,, Dobrý večer Kippe," usmála jsem se na blonďáka přede mnou. Zamával na mě na pozdrav a dál se věnoval telefonování.  Vzala jsem si z mističky u kasy bonbon a vydala se hledat můj tajuplný poklad. Procházela jsem mezi regály a statně začala bojovat s obalem.  Asi na patnáctý pokus se mi konečně podařilo bonbon rozbalit. Někdy si doopravdy myslím, že ty obaly od bonbonů byly navrženy tak, aby přežily i atomovou bombu.  Zvedla jsem oči a uviděla tu úžasnou věc pro kterou jsem přišla.  Vzala jsem rovnou tři balení a ještě šla k mrazáku pro pistáciovou zmrzlinu.  Vyndala jsem jí z mrazáku a byla připravená odejít, když jsem do někoho vrazila a skoro spadla na hubu, ale dotyčný mě naštěstí chytil. Úžasný.

,, Moc se omlouv-" Zastavila jsem se v půlce vět, protože mi doslova sebral dech. Upíral se na mě totiž ten nejúžasnější pár šedých očí, který jsem kdy v životě viděla. Dlouhý hnědý vlasy mu padali do tváře a já začala litovat toho, že vypadá jak bezdomovec, který se několik týdnů nemyl. Krásný první dojem Liv.

,, V pohodě." Postavil mě na nohy a rychle si sebral svůj nákup ze země. Dřív než jsem stačila zareagovat zmizel mezi regály. Sebrala jsem si svoje věci a byla připravená jít zaplatit, ale všimla jsem si mobilu u mí nohy. Asi si ho nevšiml. Položila jsem si věci na mrazák a vyběhla jsem z obchodu. Uviděla jsem tmavou siluetu u jednoho z baráku.

,,Hej!" Rozeběhla jsem ,, Hej! Zapoměl jsi tam mobil!" Běžela jsem za ním.  Doběhla jsem k němu, ale jakmile se otočil, už to nebyl nádherný pár očí, nýbrž tam stál muž s bouchačkou mířenou na mě.

,, Ani se nehni!" Zakřičel. Zvedla jsem ruce do vzduchu. Byla jsem mu připravená odevzdat všechny věci a prosit o život, ale za ním se objevil ten brunet z obchodu.  Namířil zbraň na hlavu mí ho útočníka a hlasitě jí odjistil.  Jenže asi nepočítal s tím, že má spolupachatele,  který vyskákali z auta a namířili na něj zbraň. Probodl mě pohledem a tvářil se jako bych za tohle všechno mohla já!

,,  Nehraj si na hrdinu před dívkou chlapče, akorát jí to bude stát život a za to to nestojí. Pojď s náma dobrovolně." Kysele se usmál. Srdce mi bušilo jako o závod.

,, Nejsem hrdina."   Brunet nejdřív vypadal, že skloní zbraň a potom se ozval výstřel. Krev toho chlapa mi postříkala celej obličej, jenže na to se spustila další střelba od útočníků. Brunet mě odstrčil za sebe a kulky odrazil svojí železnou rukou.  Jednou rychlou ranou zlomil jednomu vaz a toho druhýho zastřelil.  Poslední se  při pohledu na ty jatka rozhodl zabalit, jenže mu podrazil nohy a praštil ho dveřmi od auta. Chytla jsem se za pusu a abych nezačala nahlas křičet. Zvedla jsem se a dala se na útěk. Běžela jsem jako o závod a když už jsem skoro viděla světla obchodu, dvě svalnatý paže mě chytili okolo pasu a přitiskli mě o zeď postranní uličky.

,, Pšš..." Přiložil mi prst na pusu. ,, Hezky nádech a výdech."  Utišoval mě.  Jeho železná ruka stále držela tu mojí. Podívala jsem se dolů na naše ruce a pomalu uklidňovala svůj dech. Podívala jsem se zpátky na něj a doufala, že mi neublíží.

,, Nic neřeknu! Přísahám na -" umlčel mě svojí živou rukou a rozhlížel se okolo nás.

,, Máš nějakej byt kde se můžeš schovat? " Oněměle jsem přikývla. ,, To je dobře, protože tyhle ty rozhodně nebyli sami a hydra tě začne nahánět stejně jako mě pokud zjistí, že si tu teď byla." Řekl s ledovým klidem. Neměla jsem ani nejmenší tušení co to je hydra a ani proč souvisí s tímhle, ale něco mi říkalo, že to ani nechci vědět. ,, Víš jak se střílí?" Zeptal se mě po chvilce.

,, Jo." Sklopila jsem zrak.

,, Dobře... vem si tohle," podal mi zbraň. S třesoucí rukou jsem si jí dala do kapsy u tepláků.

,, Jdi domů, zamkni dveře a pokud možno zmiz aspoň na týden pryč." Pomalu mě pouštěl.

,, Chápu." Přikývla jsem. Prohrábl si vlasy, než si povzdychl. Naposledy se na mě podíval, popadl svůj nákup a zmizel mezi stínama budov. Po chvilce už nebyly slyšet ani jeho kroky.

 Zamrkala jsem. A už po druhý za tenhle den jsem se podíval na zem a uviděla jsem tam malej lesknoucí se přívěsek. Opatrně jsem se sehla a vzala ho do ruky. B.U.C.K.Y bylo tučně na něm vyryto. Stiskla jsem ho v dlani a  setřela si z obličeje krev. Za mnou někdo vykřikl moje jméno. Otočila jsem se a uviděla Kippa jak za mnou běží a ptá se mě jestli jsem v pořádku. Nemohla jsem mu odpovědět, protože jsem byla příliš otupělá. Jediný na co jsem mohla teď myslet, byli ty šedivý oči a jméno mého zachránce. Bucky.