Když mi bylo pět, nevěřila jsem na pohádkové příběhy a prince Krasoně.
Když mi bylo patnáct, musela moje teta jít vysvětlovat do školy proč nechci hrát princeznu ve školním divadle. Odpověď byla jednoduchá, přišlo mi to stupidní.
A teď v pětadvaceti...
Hrůza. Děs. Totální vyčerpání. Jediný slova který mě napadaly po dvou dnech vybalování věcí a skováváním se před úchylákem od vedle. Přísahám bohu, že kdykoliv jsem se podívala ven tak tam stal u toho okna a koukal na mě. Když jsem četla v knížkách o klukách od vedle, tak jsem si myslela že to bude něco víc romantického a né že se pan úchyl bude zkovávat za květináčem v domnění, že ho nevidím. Stiskla jsem si kořen nosu a nakonec ho pustila.
,,Tohle je opravdu trapný", zamumlala jsem si, jak jsem si rovna poslední kousek oblečení do skříně. Byl to žlutohnědej svetr, který jsem dostala od kamarádky na střední k narozeninám. Nikdy jsem ho neměla na sobě, ale přes to jsem ho vozila všude sebou, takže bych mohla tvrdit že je to něco jako můj talisman. Zavřela jsem dvířka od skříně.
Sundala jsem si ponožky a hodila je do koše se špinavým prádlem, přičemž jsem vytáhla ze šuplíku nabíječku od noťasu a jako profesionální plavkyně skočila šipku přímo do středu postele. Dneska bude můj oblíbený anime večer. Bylo rozhodnuto.
Uprostřed noci, jsem ale dostala obrovskej hlad a tak jsem se vydala na neočekávanou cestu do lednice, ale nastal první problém v momentu, kdy mi došlo že se mi je hrozná zima a Storm vlastní skoro devadesát procent mí přikrývky.
,, Storme!" Otočila jsem se hlavou na tu chlupatou kouli a strčila do ní zadkem, přičemž se pes trochu pootočil. Zamrmlala jsem si pod nos pár nadávek než jsem chytla pevně do obou rukou peřinu a trhla tak silně, že jsem spadla z postele a v letu se do ní zamotala. Takže jsem ve finále vypadala jako párek v rohlíku. Povzdechla jsem si a jako housenka jsem se dosoukala ke dveřím, kde se mi za pomocí kliky od dveří podařilo postavit a odhopkat do kuchyně.
Po cestě jsem kupodivu do ničeho nevrazila, nic nerozbila a dokonce jsem našla kuchyni hned na první pokus, takže jsem svojí misi zhodnotila jako úspěšnou. Otevřela jsem poslepu mrazák a vyndala z ní tu kalorickou bombu, pro kterou jsem skákala přes celej byt. Jenže moje noční vyžírání mrazáku bylo přerušeno ve chvíly, kdy se ve vedlejší místnosti ozvalo vrzání podlahy.
,, Halo?" Zakřičela jsem. Nikdo neodpověděl a tak jsem si do pusy narvala lžičku a udělala pár váhavých skoků do dveří kuchyně. Doufám že tam nebude na mně čekat Yuno s mačetou.
,, Je tam někdo?" Opatrně jsem vystrčila hlavu z bezpečí a rozhlídla se po obývací místnosti. Zprvu jsem si toho ani nevšimla, ale potom jsem to uviděla. Tmavá silueta muže s kovovou rukou. Jako tehdy při to přepadení.
,, Bucky?" Vypadla mi zmrzlina z rukou, jak jsem uchopila náhrdelník pod peřinou. Tak přece jenom se mi to nezdálo. Zírala jsem na něj jako opařená a brunet zase na mě.
,, Já-," zarazila jsem se, když šel pomalu mým směrem. Sledoval mě jako dravec svojí kořist. Tiše a nebezpečně, jenže to by asi nemohl být u mě, kdyby se přes to ticho neozval ohlušující prd z poza sedačky a následovně vzduch nezaplnil nejhorší puch v historii lidstva. Bývalý smrtící voják Hydry se zastavil v polovině kroku a vypadal, že asi hodí šavli, ale to už na něj čekalo další překvápko v podobě Tequily, která vyrazila z jejího úkrytu, jezdící po svým zadku na zbrusu novým koberci. Bucky ještě víc zezelenal, když zděšeně sledoval prskající kočku, jak dvakrát obkroužila jeho nohu než zmizela za mnou v tajuplných hlubinách kuchyně. Podívala jsem se na svojí rozjedenou zmrzlinu, která se už roztékala na zemi a přála si, abych mohla umřít a to si pravděpodobně přál i můj sexy narušitel pořádku.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
