RUDE GIRL

◽17

Když jsem se ráno probudila, bolela mě neskutečně hlava, a tak jsem zůstala doma.

Odpoledne zazvonil zvonek, a byla jsem doma sama, tak jsem šla otevřít. Za dveřmi byl Tobby, a trochu jsem se zastyděla, když jsem si uvědomila, že mám na sobě pouze triko a kraťáskovité kalhotky.

,,Jé ahój" řekla jsem a pozvala ho dál.
,,No nazdar simulantko" sjel mě pohledem od zhora dolů. ,,Hej!" křikla jsem a přitáhla si tričko víc dolů.
On jen protočil oči a řekl: ,,Já se nedívám."
Na to jsem se jen zasmála. ,,Vidím no" a pokračovala jsem ,,mimochodem nejsem žádná simulantka, jen mi ráno nebylo dobře."
Tobby se zatvářil výrazem 'jo, to určitě' a pak řekl.
,,No, a nudíš se?"
,,Teď už ne."
,,Aha, tak mě napadlo jestli nechceš zajít na skate."
Tento nápad mě nadchnul.
,,Jé, to je supér, ale já na něm vůbec neumím."
,,Nevadí, přece tě na něm naučím."
Usmála jsem se a zastrčila si neposedný pramen vlasů za ucho.

,,Tak já se jenom skočím převlíct nahoru." řekla jsem a otočila se.
Rychle jsem vyběhla nahoru do pokoje, vzala si první kraťasky a triko co jsem uviděla, učesala si drdol a seběhla do předsíně kde máme boty. Vzala jsem si staré, ošuntělé, černé converky.

,,Sekne ti to."řekl Tobby a já se začervenala.
,,Tobě víc." odvětila jsem a prohlédla si jeho dokonlý outfit.
,,Na tu máš skate, je od bráchy, tak si dej pozor" usmál se a podal mi ho.
,,A vidím, že ty už sis stihl koupit nový."
,,Jojo, bez skatu ani ránu." zasmál se a já vzala klíče a zamkla barák.

Došli jsme na asfaltovou cestu před mým barákem a Tobby mi začal vysvětlovat základní věci. Moc jsem toho sice nepochopila ale kývala jsem hlavou.

,,Jdeš to zkusit?" zeptal se a já přikývla. Stoupla jsem si na skate jak mi řekl a odrazila se. Po chvilce jsem musela seskočit, protože jsem ujížděla do strany. Zkoušela jsem to znovu a znovu ale pořád mi to nešlo.
Tobby se postavil na skate a dojel ke mě. Chytl mě za ruce a společně jsme se rozjeli, s tím, že jsem díky Tobbymu jela rovně a držela rovnováhu.

,,Zkus to teďka sama" řekl a já dala nohu na skate.
Rozjela jsem se ale hned jsem sletěla. Tobby dostal výbuch smíchu, a po chvilce jsem se přidala i já.

,,Nejde mi to!" křikla jsem a čistila si kolena.
,,To né no" křikl zpátky. Postavila jsem se, doběhla k němu a začala ho 'mlátit.'
,,Jo, půjde ti to, naučíš se to" řekl se smíchem.
,,Ještě jednou to řekni."
,,Přestaň mě mlátit."
,,Tak to řekni."
,,Ale já nechci lhát."
,,COŽE?" udělala jsem vyděšený výraz a dodala ,,tím chceš říct, že mi to nikdy nepůjde?" tentokrát jsem vyděšený výraz vyměnila za smutný.
,,Jo, půjde, dělal jsem si srandu" odvětil teďka už normálně, protože popadl dech.
,,Všechno jde, když se chce" usmála jsem se a vzala skate do ruky. ,,Už jsem unavená z toho jak mi to nejde."
,,Přece jenom byla jsi (čtěte znechuceně) nemocná!" zasmál se a já ho bouchla do ramene.
,,Taky že jo, jdeš ještě k nám?"
,,Že váháš"usmál se.

Omlouvam se, že včera nebyla kapitola, ale ségra se v sobotu vdávala a já byla nehorázně unavená.(vím, že to cpu všude, ale jsem na ni hrdá) :'D

Jo, a teď mám náladu ' nechce se mi nic dělat, a nemám chuť ani psát ', tak držte palce, ať se to spraví.

Diiiiiik :))