Freedom . .

1 ..

"Jessie! Vstávej už z tý postele nebo příjdeš pozdě do školy!" volala na mě máma z kuchyně, hodila jsem přes sebe polštář a snažila se dělat, že neslyšim.  "Jessie Rayenová!! padej z tý postele nebo tě osobně z ní vytáhnu!" řekla mamka se smíchem , když šla za mnou do pokoje mě vytáhnout. " nojo nojo mami,už letím." zvedla jsem se z postele a koukla na svůj iphone kolik je hodin... 07:30.. "a do háje" řekla jsem si pro sebe a vyletěla z postele do koupelny, kde jsem si narychlo vyčistila zuby a zapletla si ze svých tmavě červených,dlouhých vlasů, volný cop, který jsem přehodila na stranu. Nanesla jsem kapku make-upu,tužky na oči a řasenku a zdokonalila jsem to leskem na rty. "perfektní" řekla jsem si, když jsem na sebe koukala do zrcadla. Vyběhla jsem do své skříně a vytáhla jsem nílé volné tričko a černé legíny a vzala si batoh. Běžela jsem po schodech dolů do kuchyně, kde jsem čapla snídani a běžela s rohlíkem v puse ke dveřím. Obula jsem si černý conversky, rozloučila se s mamkou a zabouchla dveře. Bežela jsem na autobusovou zastavku, kterou jsem měla hned za zatáčkou. "Uff , stihla jsem to.." řekla jsem když jsem dobíhala k zastávce s mobilem v ruce a narazila do nějakého kluka.. Ze školy jsem byla zvyklá se hned omluvit a se strachem couvat od toho dotyčného, ale tenhle kluk mě tak trošku předehnal.. " Ježiš, promiň , není ti nic? jako debil tu stojim v cestě co? Promiň , jsem tu prvně, nevím jak to tu chodí.. Mimochodem já jsem Justin , Justin Bieber" usmál se na mě a mě se málem z jeho úsměvu podlomily kolena. "Ne v pohodě, já jsem hrozný nemehlo, dneska mam den blbec" uchechtla jsem se a hned zas zesmutněla v obličeji.. "Jo promiň, já jsem Jessie Rayenová" falešně jsem se usmála a koukla zda nejede už autobus. Taky že jel, nastoupila jsem do autobusu a sedla si skoro do zadu a nasadila sisluchátka, opřela si hlavu o okýnko a přemýšlela o svém životě, o tom ,co jsem udělala špatně, že nění na škole člověka, co by mě měl rád, až teda na mého nejlepšího kamaráda Olivera. 
Ucejtila jsem, že si někdo ke mně přisednul.. Mhhmm , Justin, opravdu jsem neměla náladu se vybavovat s někým koho vůbec neznám . "Nevadí , že jsem si přisedl? " řekl radostně, otočila jsem se na něj, sundala sluchátka a řekla: " co jsi říkal, neslyšela jsem tě" a mile jsem se usmála. "Jestli si sem můžu pčisednout!" řekltakovým hlasem, jako kdy mluvíte na starého člověka co neslyší. Musela jsem se tomu zasmát a kejvla jsem hlavou jako znamení toho , že může. "Co že jsi taková... taková smutná.. chápu, že se nebudeš asi chtít vyzpovídat klukovi co neznáš, ale rád bych ti od toho pomohl.." chtěla jsem ho obejmout a rozbrečet se mu na rameni, všechno mu vysvetlit, ale j´místo toho jsem se jen kousla do rtu, abych zadržela pláč a začala mu vyprávět.. i když jsem ho vůbec neznala, cítila jsem , že jemu se můžu svěřit.. " Víš, hned jak jsem dotadyté školy nastoupila,tak m začali lidi ze školy nenávidět, vůbec nevím proč.. nevím co jsem jim udělala.. jednoduše mě psychicky šikanují, vydírají mě, vyhrožují mi.. občas mě i zmlátí" začala mi téct slza po tváři, i hned jsem si ji utřela a Justin mě hned obejmul a já pokračovala :" víš, já, já zpívám... nahrávám na youtube covery písniček... teda dělala jsem to .. teď už nemůžu, nemám šanci.. ihned mě zhejtujou ... já už takhle dál nemohla a stalo se ze mě tohle..zbytečná troska, se zjivenou duší a..." vyhrnula jsem si rukávy a ukázala jsem mu svoje pořezané ruce.. Hned jsem je zase schovala do rukávů a otočila se na Justina.. Byl v šoku.. byl bledý .. autobus zastavoval a on mě pohladil po vlasech a řekl mi : "Neboj se, já tu budu pro tebe" a vystoupili jsme spolu z autobusu..

Tak snad se vám to bude líbit :D:) byl to takovej úvod, kde jsem popsala Jessie žívot :) :3 další část se pokusím napsat zítra :3 nemyslete si ale, že hned to bude ňuňu zamilovaný pár a blá blá :D to možná mám v plánu časem :D uvidíte v dalších řástech jak se to všechno vylíhne :3
Vote & comment mě moc potěší a víc nakopne do psaní :3